Anamnéza viditelného i pocítitelného

Martin Dašek je bývalý student atelieru prostorové tvorby Mariana Karla na VŠUP, který s prostorem zachází příznačně mediálním způsobem. Pojem site-specific můžeme v případě Martina Daška interpretovat jako platformu pro zpochybnění viděného na základě „specifik“ daného „prostranství“. Jeho díla útočí na smysly diváka a pracují s jeho očekáváním.

Tabulka okna je vyměněná za skleněný box: lidské oko pak má zvláštním způsobem zprostředkovaný pohled na živly venku. Podobný metaforický nádech dodal i své vysoké oválné stěně ze sněhu vytvořené na symposiu v Kiruně ve Švédsku. Název Horizont směřoval pohled na skulpturu směrem k jejím okrajům. Význam bychom mohli přisuzovat rozhledu, který bariéra znemožňovala, nebo vzhledu, k němuž nutila. Mohli bychom v sobě pocítit zvědavost: Snahu dohlédnout za bariéru svých představ a poslouchat hlas imaginárního „průvodce“, který nás zpoza horizontu upozorňuje na vnímání nás samých zvnějšku. Paralela s esejí Michela Foucaulta Myšlení vnějšku je produktem divácké imaginace, kterou však vyvolává situace děl Martina Daška: divákovi umožní rozhovor s hmotou.

Nutnost kontaktu s dílem je autorovým záměrem a v poslední době jej zajímají i možnosti fungování proudění vzduchu. Materiál i instalace jsou mu metodami, jak „rozvířit proud“ myšlenek toho, kdo se s dílem setká. A velmi těsný způsob setkání zvolil autor pro instalaci s názvem V / In v Galerii ve Sklepě. V malém klenutém prostoru sklepa napnul dvě vysoká plátna naplněná vzduchovými polštáři. Tyto plachty, které jako by se vzdouvaly na obě strany, jsou umístěny tak, aby mohly být co největší, nedeformovaly se a aby byl divák při vstupu naveden mezi ně. Pak je nutné, aby se protáhl mezi vypouklými plátny. Dotek a setkání s přizpůsobeným vzduchovým vakem působí asociačně.

Dotek obecně způsobuje psychické propojení osob, někdy i propojení člověka s předmětem, nebo se vztahem k němu. Nyní je to dotek, či obava z něj, co vyvolává vzpomínky a aktivuje podvědomí. Rozehrává se proces anamnézy (rozvzpomínání se): Ukazují se události z divákovy mysli a jsou to často události, které nejsou běžné a není jisté, zda se skutečně staly. Vzpomínky a úsudky se mísí. Projekce osoby diváka s osobou autora se proplétají. Tyto „události“ jsou výsledkem představy o autorovi, jakýmsi představením si nepředstavitelného: domnělým poznáním někoho, koho neznáme. Slovy Miroslava Petříčka: „Anamnéza viditelného nám umožňuje zpřítomnit nezpřítomnitelné“. Instalace Martina Daška pak je fyzickou možností zamotat se ve víru představ, interpretací, či filosofických kontextů, které možná s dílem nakonec vůbec nesouvisí, ale jsou výsledkem komunikace s ním.

Současným uměleckým projektům je často vytýkána jejich „prázdnota“, popřípadě to, že „jim nikdo nerozumí“. Obě floskule, jako by v kontextu této výstavy popisovaly problém pohledu na obdobná díla. Pokud se divák ocitne „v“ něčem, co je záměrně očištěné od významů, tlačí jej taková instalace k tomu, aby si vytvořil svou vlastní představu pocitu, který zřejmě stál před zrodem takového díla. Pocit pak bude zcela jeho projekcí, právě tak jako dílo, k jehož přijetí (vzetí za své) bylo potřeba určité energie. Takové dílo pak vydává jen tuto energii, poskytuje možnost aktivity. Porozumění je pak otázkou nikoli schopnosti „popsat obraz“, ale ochoty vstoupit do svých představ. Pasivní divák očekávající před-žvýkané významy se zřejmě dočká jen mlčení a bude si namlouvat, že dílu stále nerozumí. Porozuměl však dobře svému vnitřnímu tichu, jen se bojí to přiznat.

______________________________________________________________

Martin Dašek: V / Galerie Ve sklepě / Praha / 13. 3. – 4. 4. 2012