TZ: Evžen Sobek

Evžen Sobek / Někdy také zpět / Galerie Artistů / Brno / 14. 3. – 29. 4. 2012 

Galerie Artistů / Salon Daguerre

Slovákova 1, 602 00 Brno

Evžen Sobek – Někdy také zpět

Vernisáž 14. 3. 2012 v 19hod

15. 3. – 29. 4. 2012

Jméno Evžena Sobka je s Galerií Artistů spjato již několik let. Byla to právě Sobkova kurátorská činnost, jež dala galerii tvář a základní koncepci. Nyní se Sobek vrací do galerie – na pozvání nového kurátorského týmu – v pozici vystavujícího. Uspořádání nadcházející výstavy s názvem Někdy také zpět je tedy motivováno nejen snahou ukázat široké veřejnosti skvělé fotografie, ale lze jej vnímat i jako výraz díků za dosavadní Sobkovu obětavou práci.

Evžen Sobek patří již více než deset let k nejvýraznějším osobnostem české dokumentární fotografie a jeho tvorba se za tuto poměrně krátkou dobu stala neodmyslitelnou součástí dějin média přinejmenším v domácím kontextu. Na mezinárodní scénu vstoupil Sobek koncem devadesátých let souborem Ecce Homo a právě tento soubor je základem výstavy Někdy také zpět.

Někdy také zpět

Evžen Sobek (1967) patří k tomu vzácnému druhu umělců, kteří se neschovávají roky a desetiletí za ovacemi ověnčené soubory svých prací. Nesnaží se, ve srovnání s mnohými, znovu a znovu vylouhovat beztak již mdlá a vyčpělá díla. Evžen, jakkoliv to může znít jako klišé, na sobě stále pracuje a snaží se posunout svoji tvorbu pokaždé trochu jinam. Zda to je dál, nebo „pouze“ jinam, ukáže až čas, ale bez této snahy není žádného tvůrčího počinu. Opustit teplo domova zavedených autorských postupů pak chce o to větší dávku nebojácnosti, oč větší byl jejich úspěch. A Evženův zlomový soubor Ecce Homo, který tvoří jádro této výstavy, měl úspěch vpravdě velký. Přesto – při Evženově nátuře a tvůrčím přístupu – nešlo než jít „jinam“. Výsledkem jsou barevné cykly Home Sweet Home, Europe in Blue, poněkud se vymykající Hidden Landscapes a konečně Life in Blue, nedávno zhmotnělý v krásné monografii. S cestou „jinam“ je neodmyslitelně spjato opouštění. Nejde jít a zůstat zároveň. Současně je ale užitečné ohlédnout se někdy také zpět. Ohlédnout a zjistit, zda díla fungují i z jiného úhlu pohledu, zda stále promlouvají a vyzařují. A musí být pro tvůrce nesmírně oblažující, je-li tomu tak.

Současná výstava v Galerii Artistů/Salonu Daguerre je právě takovým pohledem zpět. Začala – a to doslova – otíráním prachu na jakoby pozapomenutých a odpočívajících deskách plných fotografií. A nebylo z mé strany potřeba dlouhého prohlížení, abych si byl jist zmiňovanou platností těchto snímků. Čas jim na síle ubral jen pramálo. Spíše naopak. Důvod je zdá se nabíledni. Evženovy fotografie nejsou totiž „jen“ esteticky silným obrazem, ani „jen“ dokumentem v původním slova smyslu. Z mého pohledu jsou obecnou citovou výpovědí. Hovoří o samotě, touze po svobodě, individualitě či rovnou bláznovství, o cestě, melancholii či právě o chuti jít také někdy zpět. Témata jsou to tedy nevyčerpatelná, chtělo by se říci věčná. Najít si pod každou fotografií to nebo ono je pak už na každém z nás. A hledat jsme ve snímcích Evžena Sobka tak trochu nuceni. Autor nám totiž povětšinou předhazuje místa na první pohled cizí, či dokonce exotická. Nejsme však s to je přesně identifikovat a kdo nepřistoupí na banální hru typu „pěkná fotka, jdu dál“, je nucen přemýšlet, proč vlastně visí zrovna tento snímek v galerii. Pak nezbývá než hledat onen obecný obsah. Zároveň však k jeho hledání a nalezení není zapotřebí tlustého manuálu a právě ve vybalancování této břitké hranice mezi banalitou a nečitelnou intelektuální hříčkou tkví největší kouzlo těchto prací. Hledáme a najdeme. Jistě ne všechno, ale určitě něco! Nezbývá tedy než začít…

Lukáš Bártl
únor 2012