Artalk.cz

Týden výtvarné kultury v Galerii Aula na FaVU

Týden výtvarné kultury / Galerie Aula / Brno / 12. – 18. 3. 2012 

Umělec je vyvolený. (Auto)biografismus a typizace umělce  

Galerie Aula, FaVU VUT v Brně, Údolní 19, Brno

„Dělejme, než příjdou ti dva – hlad a tma“ (lidové úsloví – oblast jižní Moravy)

Zahájení kurátorského projektu: pondělí 12. 3. 2012 od 18 hod., Galerie Aula
Doprovodný program:  Riley Waggaman

Vedle transformace radio dokumentu do galerijního prostředí si tento mezioborový projekt pohrává s myšlenkou různých definic a ideologických konotací školní galerie – její experimentální podobou, galerií jako prostorem, ve kterém se střetávají různé druhy tvůrčího myšlení, konají se vícežánrové diskuze a přednášky.  Koncepce tohoto experimentu částečně vychází z romantického příběhu o slepém fotografovi brněnských zátiší a krajinek. Výběr jeho záběrů nebyl určován nahodilým stisknutím spouště, byl dán rozpomínáním na kdysi viděná místa, intuitivní orientací v prostoru města. Při pořizování těchto snímků příležitostně navštěvoval umělce v jejich ateliérech, často se zdržel dlouho do noci a s potěšením nahrával rozhovory o hledání správného výrazu, o určení sebe-identity v uměleckém světě a společnosti jako celku.

Autoři:  Jana Písaříková, Tomáš Hodboď,  Jana Chlubná
S poděkováním F. Pavúčkovi

•    Zahájení výstavy Martina Nytry: 12. 3. 2012 od 18:30, FaVu Windows
Práce Martina Nytry „Co je to co dělá z chlapců velké muže“ je v první řadě odkazem na Newmanovské téma „linie“. Odkazem na zkoumání povahy obrazu jako objektu, jeho pravidel a omezení. Linie je cestou vedoucí za jeho hranice, je možností jak vykročit ze systému. Každé takové popření pravidel je však nakonec stále pouze důkazem jejich existence a moci. Jak nás determinuje dílo Barneta Nemana? Jak se do nás vpisuje historie, kterou jsme nežili? Jak nás deformuje existence obrazu a jeho pravidel? Tiše, ale nevyhnutelně modelují naše myšlení a mi se nevědomky stáváme součástí jejich systému. Každý předmět, který vstoupí do naší existence se nás zotročuje. Používáním vynálezů se stáváme otroky poznání, které jsme neučinili. Je možné z těchto pravidel vystoupit? Nebo zůstaneme jako popsaná kniha, nemohouce vrátit znaky zpět a neznaje písma ani jejich významu?

•    Přednáškový blok I.   
15. 3. 2012, 12.30 – 14.00 hod

Tomáš Hodboď: Umělecké mimikry

Zuzana Janečková: Anonymní fiktivní umělec

Anonymita ako jedna z foriem prezentácie identity v súčasnom umení, rôzne formy jej utajovania a následného odhaľovania. Neistota vyplývajúca z tejto polohy vytvára pre tvorbu inú pozíciu, vnáša do nej tajomnosť, čo priťahuje pozornosť.

Jednoduchý preklad znie – bezmenný, z lat. anonymus, jedna z definícii tvrdí: ‚stav sociálnych vzťahov, ktorý je následkom rozvoja veľkomiest‘. Môžeme hovoriť o dvoch základných princípoch: dobrovolná / nedobrovolná anonymita. V tom prvom si umelec anonymnú polohu vyberá sám, v druhej je k nej priamo alebo nepriamo donútený. W. Benjamin sa pýta „Oznamuje človek svoje duchovné bytie prostredníctvom mien, ktoré dáva veciam? Alebo v nich? Meno je tým, prostredníctvom čoho sa už nič neoznamuje, a v čom sa sám a absolútne oznamuje jazyk. Úplnú neprítomnosť jazyka si nedokážeme predstaviť v ničom.“ Gill Deleuz o niekoľko rokov neskôr odpovedá “dávanie a prijímanie mena je najvyšším stupňom straty identity.” Macedónska teoretička Suzana Milevska, v jednom zo svojich textov hovorí o hegemónii premenovávania. Anonym, sa používa ako hromadné meno na internete od roku 2003. Decentralizovaná on-line afinitná skupina hackerov Anonymous fungujúca od roku 2004 svojou vlajkou “sako bez hlavy” odkazujú na rokovania dôležitých ľudí v prostredí, kde ich skutočné identity nie su známe “…více málo početných skupin je méně než jedna velká…” Anonymitu ako dočasný stav explicitne ukazuje Banksy. Aktivisti Yesmeni sa do umenia infiltrujú ako mimikry. Jediným skutočne dlhodobo neidentifikovatelným zostáva UFO umenie, ktorým sa zaoberá cereológia. Wikipedické definície nám k tomu ponúkajú množstvo populárne pretransformovaných vedeckých definícií vysamplovaných z odborných textov, ktorých konečnú vierohodnosť si musí zvážiť každý sám.

Utvorte si svoju vlastnú neanonymnú definíciu anonymity a vitajte v “untitled absolut art instant time specific identity”.

Lenka Kalábová: Koncept romantické krajiny a poutníka

Jana Písaříková:  Chorobopis zapsán! aneb Stručný průvodce literární typologií postavy umělce

Jan Zálešák: „Umělec v hladovění“

Jana Chlubná: Resuscitace umění v post-humanistické společnosti

•    Přednáškový blok II.   
15. 3. 2012, 18.00 – 19.30 hod

Filmová „koláž“ z (biografických) filmů o umělcích a kunsthistoricích s lektorským úvodem Ondřeje Chrobáka, Mariky Kupkové a Jany Kořínkové.

•    Přednáškový blok III.
16. 3. 2012, 15.30 – 16.45 hod
Studijní prezentace a referáty studentů Ustavu hudební vědy FF MU na téma autorství a diváctví (současného umění):
Martin Neveselý, Eva Janková, Markéta Klišová, Michaela Kalivodová, Milena Krejčová

Martina Ivičič: Deratizácia
Symbióza umenia a vedy je snáď dnes už klišé, podobne ako vzťah umelca a vedca. Už to nie je  len vzájomná kolaborácia, ide o skutočnú symbiózu. V podobnom vzťahu sa nachádzajú aj media studies s biológiou a ekológiou, ktoré produkujú tézy o infekciách, parazitoch a hmyze v kontexte humanitných vied. Už nie je žiadna statická entita, idea či osobitý jedinec, indivíduum, všetko je výsledkom vzájomných emergujúcich interakcií. Médiá ako otvorené dynamické ekológie sietí procesov.

•    Vojtěch Kučera: Nehybnost
16. 3. 2012, od 17.00 hod

Slovo. Obraz. Zvuk. Audiovizuální představení v pořadí třetí tiskem vydané knihy brněnského básníka Vojtěcha Kučery. Nehybnost (2010) nabízí neběžný a umanutý básnický pohled směrem za a tvoří tištěný výhonek zajímavého multimediálního projektu, jenž od roku 2006 vznikal na internetu. Sbírka krystalizovala nejprve jako součást anonymního publikování na stejnojmenném blogu. Knižní podoba zahrnuje část části literární a typografické, na webové adrese www.nehybnost.cz se pak lze seznámit i s aktivním výrazovým kontextem sbírky. Kučerova Nehybnost ukazuje, že skutečná poezie si dokáže podmanit i poněkud chaotický prostor elektronického publikování. Ba co více, dokáže nabídnout nové cesty a průhledy do světa poezie.