Artalk.cz

Eskapista versus pop-apokalyptik

Jako úsměvný paradox může na první pohled působit skutečnost, že k nejviditelnějším absolventům ateliéru Nová média na ostravské Fakultě umění patří v zásadě ryzí malíři. Jiří Surůvka, jako jeho vedoucí, konečně nikdy nenaplňoval rigidní představy technologického věrozvěsta. Pokud se tedy dá v tomto prostředí hovořit o nových médiích, tak spíše v intencích low-tech filozofie, v rámci které se namísto apologie mnohem častěji dočkáme ironického parazitování, kritické reflexe či přímo odmítnutí stávajících technologických standardů. Samotnou malbu lze tak v tomto ateliéru vnímat jako proklamativní médium, o čemž vypovídají i obě základní tendence, jež rozvíjí.

První reaguje na naši přetechnizovanou postindustriální společnost únikem a druhá rovnou rozpoutáním armagedonu. Znovu mi to vlastně připomněly dvě právě probíhající ostravské výstavy absolventů ateliéru Nových médií Jana Vytisky a Martina Froulíka, jejichž souběžnost jakoby ještě více podněcovala k uvědomění si této duality.

Jan Vytiska, představující se v nově vzniklé Industrial Gallery, prodělal v průběhu cca posledních pěti let vývoj od vědomého inzity, jehož rukopis vybízel blazeované kritiky k srovnávání s Františkem Ringo Čechem, až k technicky relativně vyspělému tvůrci, jenž propůjčuje svým spektakulárním scenériím téměř filmařské kvality. Exploatace pokleslé kultury, stejně jako práce s folklórními archetypy, náleží ke konstantám Vytiskova projevu, tím jak ale v obrazech stupňuje atmosféru, jakoby se od prvoplánově postapokalytické estetiky reprezentované třeba bratry Chapmanovými stále více přesouval k poněkud nejednoznačným, nicméně znepokojivě podmanivým vizím v duchu Gregory Crewdsona či Davida LaChapella. Vytiska si však stále zachovává odstup, jeho obrazy proto nejsou ani tak vidinou skutečné zkázy, jako spíše trochu potměšilou emo či death metalovou rekvizitou. Prostřednictvím hypertrofie hororových klišé totiž v konečném důsledku ony temné stránky našeho bytí spíše bagatelizuje.

Zatímco Vytiska své obrazy využívá především jako rámce pro rozvinutí příběhu, Martin Froulík se narace vzdává ve prospěch znakovitosti. V Galerii Dole jsou k vidění jeho psychedelická lesní zákoutí vytvářená ponejvíce za pomoci šablon. Mnohovrstevnatá, často téměř neprodyšná struktura jeho obrazů vyvolává zdání zatajované skutečnosti a podobně jako stažené žaluzie i utkvělou potřebu nahlédnout někam dál. Tam kde je Vytiska explicitní, je Froulík poněkud tajnůstkářský, ve výsledku jsou to proto spíše jeho obrazy, které obklopuje aura mysteria. Atmosférou se v něčem dokonce střetávají s Váchalovými dřevořezy, například s cyklem Šumava umírající a romantická, na něž vlastně upomínají i „soutiskem“ jednotlivých barevných vrstev. Původně především s urbánním prostředím spjaté užívání šablony zde tak Froulík rozšiřuje o nový kontext, který onen eskapický náboj jeho obrazů ještě více umocňuje.

______________________________________________________________

Jan Vytiska: Za každý zlomený srdce budu pykat v pekle / Industrial Gallery / Ostrava / 21.2 – 23. 3. 2012
Martin Froulík: Rest of L´ucking Forest / Galerie Dole / Ostrava / 20. 2. – 6. 4. 2012