Nejistá půda pod nohama

Zachovat nebo zrušit? Pojmout komerčněji či jít opačným směrem? Přizpůsobit se, anebo být prostě jiní – ne tak trendy? A kde na to všechno získat prostředky? To jsou velmi časté otázky točící se kolem Ceny 333 vedoucí k rozsáhlé diskuzi na všech frontách. Každopádně v souvislosti s tímto oceněním pro mladé umělce zaznívá obecně spíše negativní kritika. I přesto je jisté, že loňský výběr hodnotící komise je více než kvalitní. Nakonec to dokazuje i její nejnovější laureát. Tím je pro rok 2011 Jakub Matuška aka Masker za svoji graffiti instalaci Porn Bloopers. O kvalitách jeho tvorby se nyní může veřejnost přesvědčit na výstavě v pražské galerii Dvorak Sec.

Do 20. dubna má návštěvník možnost shlédnout kromě devíti rozměrných obrazů také tři menší práce na papíře a jeden objekt, po kterém nese celá výstava název (objekt Trees from ears): Voni mu rostly z uší stromy. Nejzajímavější na Maskerově tvorbě je přerod umění ulice do uhlazenějších forem vysokého umění. Vizuálně mají jeho malby stále blízko k piecu na zdi, ale obsahově jsou jemnější, či − chceme-li − více odhalující autorovo nitro.

Ještě před komentářem k samotné výstavě si tedy zrekapitulujme pár faktů z Matuškova CV. Kromě graffiti a street art scény prošel školením na pražské AVU, a to pod vedením Vladimíra Skrepla v letech 2003-2009. Účastnil se rezidenčních programů newyorské The Cooper Union for the Advancement of Science and Art a londýnské Middlesex University. Mezi jeho nejvýraznější úspěchy patří účast ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2010 a reprezentace České republiky na EXPO v Šanghaji ve stejném roce (společně s dalšími českými street art umělci).

Již Šanghaj, následná výstava v DOXu, či prezentace street artu v rámci Bienále Brno v Moravské galerii naznačily, že výrazné postavy streetartové scény nultých let mají zájem o vystavování v oficiálních prostorech. Někteří z nich − včetně Matušky − pak odkryli svoji totožnost a přenesli své zkušenosti ze street artu do média malby. V prostoru pražské galerie Masker ukazuje, že i pro současné mladé umělce má toto klasické výtvarné médium stále smysl. Autor sice pracuje na první pohled téměř typickým graffiti projevem, ale jako podklad mu slouží plátno, případně karton. Na velkoformátových obrazech se objevují především street artové figurky, na kterých je ale vidět, že umělec prošel malířským školením. Celý jeho výraz se tak stává velice zajímavým mixem média (závěsný obraz) a malířské techniky (kombinace akrylu, spreje, airbrushe).

Tematicky by se pak daly výjevy na Matuškových obrazech charakterizovat jedinou otázkou: Co ještě reálný svět je a co už je fantazie? Divák se vydává po pěšině této nejistoty a autor ho touto cestou zkušeně vede. Zaplňuje celý prostor plátna, vzbuzuje pocit, že obraz musí mít nutně pokračování za jeho okrajem. Do běžného civilního prostředí ulice, paneláků a dopravních prostředků umisťuje fantazijní (surreálné) postavy, které se prolínají jedna přes druhou. Lidské tělo se pod Maskerovou taktovkou stává organismem srostlým s městskou infrastrukturou (obraz Housing Estate), tam, kde má být obličej, se objevuje obrovské oko (obraz Visitors of Croatia). Člověk se propojuje se stromem, s dalším člověkem, odhaluje své vnitřnosti... Oko pozorovatele je tak nuceno neustále těkat z jednoho místa na druhé a z jednoho příběhu proplouvá do příběhu dalšího, zdánlivě nesouvisejícího.

Celou výstavou prostupuje Maskerovsky typická barevnost s tím, že dochází ke střídání černých a bílých figur. Jedinou výjimku tvoří čistá kresba inkoustem provedená na kartonu (Tired Environment), která by se možná mohla stát částečným mementem současného světa. Ale ani náhlý barevný minimalismus neubírá obrazu na naléhavosti a dramatičnosti a zároveň na určité grotesknosti. Vlastně ve všech vstavených obrazech se spojuje vážné s groteskním, reálné s neskutečným. Celý pocit zmatku a chaosu je ještě umocněn střídáním různých úhlů pohledů na postavy a situace.

Karel Srp v textu k výstavě uvádí: „Kdyby byla možnost vniknout do Maskerových obrazů a stát se jedním z jejich obyvatel, měla by případného návštěvníka varovat značka „vstup na vlastní nebezpečí“. Půda, na níž by se ocitl, je nečekaně vratká, láme se, často ji člení hluboké trhliny.“ A já bych k tomu ráda dodala, že obrazy Jakuba Matušky aka Maskera nám dávají to výsostné privilegium vstoupit do bláznivého dneška v surreálných barvách, ztratit se v něm (možná v něm i totálně utonout), a poté se s útěchou (nebo rozmrzelostí) vrátit zpět do šedivé reality.

foto: archiv Dvorak Sec Contemporary

______________________________________________________________

Jakub Matuška aka Masker: Voni mu rostly z uší stromy! / Dvorak Sec Contemporary / Praha / 23. 2. - 20. 4. 2012