Dotknout se světa

Na první pohled to skoro vypadá, že spolu nic moc společného nemají. Jeden tvoří převážně temné oleje, druhý světlé otisky na papíře. A přesto se výstava jmenuje Paralelní linie. Řeč je o Adrieně Šimotové a Josefu Bolfovi, kterým společnou prezentaci uspořádala Prinz Prager Gallery.

Formální nepodobnost je hned zřejmá. Adriena Šimotová se ve své tvorbě věnuje světlému pomačkanému papíru, na který v barevných pigmentech obtiskuje lidské nohy, ruce a někdy i celá těla. Křehké a nezřetelné tvary odkazují k dávným stopám lidské činnosti, ke smutkům a nekonečným otázkám po lidské existenci. Adriena Šimotová používá velké formáty, které zůstávají z větší části prázdné, záleží na tom, jestli divák ve volném prostoru, který figury a fragmenty figur oklopuje, vidí prázdno nebo spíše transcendentální, světlem naplněný, prostor. Naopak Josef Bolf pokrývá celou plochu svých pláten tmavými oleji. Nikde nezůstává volné bílé místo, prostor je zcela zaplněn energickými a naléhavými tahy štětce. Jedinou výjimku tvoří Bolfův velkoformátový stylizovaný autoportrét, jenž může formálně skoro připomenout natrhané vrstvy velkých papírových rolí s vyobrazením lidské figury, které letos v únoru vystavovala Šimotová na Kampě.

Z vnějšího hlediska tedy tvoří oba autoři výrazné protipóly. A nesmlouvavá expresivnost Bolfových pláten může působit až rušivě, když chce návštěvník v tichu prožít jemná díla Adrieny Šimotové. V čem tedy doopravdy ona paralelní linie spočívá?

Zvolené umělce spojuje především zájem o tělesnost a smrtelnost člověka, o intimní reflexi prožitých zážitků. Ve svých dílech se zabývají lidským tělem, skrze které se dotýkají světa. Ale na rozdíl od Josefa Bolfa, který vystavuje depresivně laděné portréty osamělých postav a opuštěných míst, Adriena Šimotová jde na samou dřeň lidské existence. Začíná to téměř již nezřetelným otiskem a pokračuje dál až tam, kde už fyzické vyobrazení ztrácí smysl. Její díla dosahují nesmírné hloubky. Nálada obrazu zde nehraje roli.

Ačkoliv je možné v dílech obou výtvarníků najít jisté paralely, otázkou zůstává, nakolik je důležité takové podobnosti hledat. Podobné výstavy dvou autorů bývají často pozoruhodnou sondou do tvorby umělců, kde může dojít k vyjasnění základních rysů výtvarného díla právě díky konfrontaci s rozdílnými názory a myšlenkami. Avšak Adriena Šimotová a Josef Bolf jsou oba natolik silné a individuální osobnosti, u nichž obohacující už jsou samotná díla, a ne zpětné hledání jejich duchovní sounáležitosti.

______________________________________________________________

Adriena Šimotová, Josef Bolf: Paralelní linie / Prinz Prager Gallery / Praha / 16. 11. 2011 – 15. 1. 2012