Rok svaté Anežky v Národní galerii

Letošní církevní oslavy osmistého výročí narození sv. Anežky České, princezny z rodu Přemyslovců, se neobešly bez odezvy Národní galerie v Praze, která ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským připravila výstavu o životě a kultu této české světice. Hlavním exponátem je samotný Anežský klášter v Praze, jehož prostory hostí spektrum uměleckých děl v rozmezí osmi staletí.

Zakladatelka prvního kláštera klarisek v Záalpí a českého řádu křižovníků s červenou hvězdou, patří k velmi známým postavám českých dějin. O to větším překvapením je skutečnost, že jedné z nejvýznamnějších členek přemyslovského rodu byla doposud věnována jediná výstava v prostorách kláštera křižovníků s červenou hvězdou v roce 1932. Autorským tým pod vedením Štěpánky Chlumské (Národní galerie v Praze) a Vladimíra Kelnara (Arcibiskupství pražské) tak využil téměř osmdesátiletého odstupu k přehodnocení tématu a jeho rozšíření o nové umělecké a historické poznatky.

Nahlédnutí do expozice
Prostá instalace, která respektuje autenticitu dobových prostor, začíná de facto už při vstupu do pokladny, kde se dříve nacházela klášterní kuchyně s dodnes zachovaným dýmníkem. Sama výstava má pak svůj počátek v protější kapli Panny Marie, kde mezi díly Josefa Vojtěcha Hellicha, Josefa Václava Myslbeka nebo Čeňka Vosmíka, zaujímá čestné postavení monstrance pražských křižovníků z roku 1752.

Ústředním motivem navazujícího kostela Krista Spasitele, který byl původně určen jako přemyslovské mauzoleum, je pozdně gotická Puchnerova archa a korunovační kříž krále Přemysla Otakara II. dokazující mimořádnou velkorysost přemyslovských donací. Pandánem v sousedství umístěného výběru archiválií a starých tisků jsou práce z kovu, jako například plenář Hanuše z Kolowrat z roku 1465.

Soubor několika dalších pláten a plastik vede kroky návštěvníků do boční soukromé oratoře sv. Anežky a protějšího presbytáře chrámu sv. Františka, které jsou věnovány řádu křížovníků (například berla velmistra řádu z roku 1865), františkánů a kultu Anežčiných příbuzných – sv. Alžběty Uherské a sv. Hedviky Slezské.

V širších souvislostech přibližuje velebení sv. Anežky, Alžběty a Hedviky kapitulní síň, refektář a část klášterního ambitu, kde expozice končí. Nachází se zde například dobře známé antependium z Chebu nebo téměř opomenutý barokní obrazový cyklus z křížovnického kostela sv. Františka v Praze.

Dobrá konstelace
Vděčné anežské téma není oproštěno desorientací. Světice žila sice v chudobě, ale absence podrobnějších doprovodných textů zanechá ve sdělující chudobě i narativně založené návštěvníky. Časově nepřesné rozložení exponátů může řadu z nich mást a ne každý bude mít dostatek financí na objemný katalog, jehož vydání se nestihlo a plánuje se na závěr roku 2011. I tak lze však konstatovat, že přes jisté nedostatky, mají návštěvníci příležitost spatřit vybraná díla v mimořádné konstelaci. Jmenovaná Puchnerova archa byla částečně zrekonstruována do podoby, jež předcházela jejímu rozebrání v 16. století a zcela výjimečně k vidění je také geneze ztvárnění sv. Anežky na sousoší Václavského náměstí v Praze od Josefa Václava Myslbeka.

800 let na 80 dní
Circa tři sta exponátů umístěných v klášteře sv. Anežky České v Praze Na Františku sice nemůže konkurovat svým rozsahem obsáhlejším projektům typu Karel IV., císař z Boží milosti (Pražský hrad, 2006), svou čistotou tématu a výběrem exponátů však přesahuje podobně ambiciózní projekty typu Královský sňatek (GHMP: Dům U Kamenného zvonu, 2010–2011) a umožňuje nahlédnout do osobnosti a kultu Anežky princezny České, který se v podobném rozsahu nebude v dohledné době opakovat.

______________________________________________________________

Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice / Arcibiskupství pražské, NG: Klášter sv. Anežky České / Praha / 25. 11. 2011 – 25. 3. 2012