TZ: Pavel Mrkus

Pavel Mrkus / Next Planet / Dům umění města Brna: Dům pánů z Kunštátu / Brno / 14. 12. 2011 - 5. 2. 2012

Pavel Mrkus: Next Planet

14 12 (2011) – 05 02 (2012)

Dům pánů z Kunštátu

Kurátorem výstavy je Michal Koleček.

Vernisáž 13. 12. v 18 hodin v Domě pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno

Prostřednictvím projektu Next Planet se v brněnském Domě pánů z Kunštátu českému publiku po delší době a v tomto rozsahu vlastně poprvé představuje Pavel Mrkus (narozen 1970) – vyzrálá osobnost střední generace vizuálního umění. Jedná se o autora, který se již od roku 2003, kdy byl přizván kurátorem Igorem Zabelem k účasti na výstavě Individual Systems v rámci Benátského bienále, suverénně pohybuje na mezinárodní výtvarné scéně. V současném uměleckém kontextu nepřehlédnutelnou pozici Pavel Mrkus opakovaně potvrzuje participací na celé řadě významných projektů. Lze z nich například jmenovat skupinové vystoupení Once is Nothing, které bylo součástí Bruselského bienále v roce 2008, New Mystics v Centru současného umění na španělském ostrově Tenerife (2006), kde mimo jiné vystavovali také Bill Viola či Bruce Nauman, nebo New Video from Central Europe v Muzeu RISD v americkém Providence v roce 2007. Za skutečně zásadní úspěch Pavla Mrkuse potom lze považovat zařazení jeho díla Modlitba PW20/LW do prestižní publikace Tempo Moderno – Da Van Gogh a Warhol, Lavore, macchine e automazione nelle Arti dei Novecento, kterou v roce 2006 vydal Germano Celant v italském Janově. Přesto tvorba tohoto autora zůstává v místním prostředí poněkud skrytá. Nebývá zastoupena v centrálních výstavních institucích ani zařazována do reprezentativních přehlídek produkovaných zevnitř českého uměleckého milieu. Snad je příčinou určitá introvertní okrajovost, která je pro Pavla Mrkuse charakteristická, spíše však jejímu širšímu přijetí brání pro lokální milieu netypická obsahová komplexnost a interpretační otevřenost jeho artefaktů.

Specifická estetika tohoto autora se postupně vytvářela v průsečíku středoevropské umělecké tradice a podnětů, které načerpal v rámci dlouhodobého pracovního pobytu v Japonsku v letech 2000–2004. Pavel Mrkus samozřejmě byl již od samotných začátků své tvorby zásadně zaměřen na otázku širšího spirituálního přesahu uměleckého vyjádření a tento určující modus nejprve ohledával z nekonceptuální pozice navazující na bohatý odkaz českého lyrického konstruktivismu. Imanentní prostor práce Pavla Mrkuse byl následně bezesporu zásadní měrou dynamizován východní spiritualitou kombinovanou s rozvinutou autonomií postindustriálních systémů, která je charakteristická pro současnou japonskou společnost. Právě tato zkušenost akcelerovala v jeho tvorbě citlivost ke zdánlivě paradoxní syntéze mezi uměleckým využíváním nejnovějších technologií a ohledáváním transcendentálních konotací v téměř nekontrolovatelně bujících a mutujících datových konfigurací, které mohou být chápany jako stále více autonomní duchovní hybatelé současných sofistikovaných výrobních či informačních systémů.

Zřejmě pod vlivem hektické vizuality japonského milieu se Pavel Mrkus radikálně odklonil od tradičních uměleckých prostředků k dynamickým mechanickým médiím. Zaměřil se přitom na video různorodě doplňované dalšími postupy počítačové manipulace digitálního obrazu či implementace toků komunikačních sociálních sítí – především internetu. Jeho vyjadřovací strategii přitom lze charakterizovat na půdorysu čtyř základních na sebe navazujících a vzájemně se ovlivňujících fází. Autor nejprve definuje základní a ve své podstatě minimalistickou obrazovou sekvenci, kterou může být buďto jednoduchý záznam reality, nebo náhodně zvolený výsek pohybu dat ve virtuálním prostoru. Tuto výchozí situaci následně rozpracovává, když nahrazuje klasický mimetický model typický pro filmové médium neokonceptuálními postupy vrstvení, opakování a především diverzní animace.

V klíčovém momentu akcelerace interaktivního komunikačního procesu přitom Pavel Mrkus do vizuálního schématu jednotlivých uměleckých děl integruje transcendentální chyby, které vyrůstají z ambivalentní dichotomie exaktních pravidel technických řad a řízených či nezamýšlených vybočení z jejich zdánlivě neměnných systémů. Autor tímto způsobem tematizuje široký okruh otázek spojených s problematikou limitů „kontrolovatelnosti“ virtuálního prostoru a před divákem otevírá širokospektrální vzorník perceptivních modelů navazující na podvědomé pochody rozlišování či rozhodování. Nesoulad mezi výchozím obrazovým materiálem a jeho uměleckou interpretací následně Pavel Mrkus využívá ke kritice povrchních modelů kulturního přivlastňování, když buduje esteticky vypjaté dynamické metafory mizející hranice mezi mechanickou a spirituální virtualitou sociálního prostoru.

–––––––––

Projekt Next Planet představuje ucelený soubor pěti vzájemně provázaných videoinstalací koncipovaný pro výstavní prostory Domu pánů z Kunštátu v Brně. Díla se dotýkají fenoménů na pomezí reálného – fyzického a iluzivního – datového prostoru. Oscilují mezi materiálním a nemateriálním, zobrazivým a nezobrazivým, realismem a abstrakcí. Paralela mezi datovým a hmotným je patrná jak ve vizuální formě, tak v jazyce, kterým obě skutečnosti popisujeme. Hranice je rozostřená a obě prostředí se začínají prolínat. Pojmy a děje, které původně byly nositeli konkrétních významů, se rozpouštějí v ambivalencích.

Defragmentation – defragmentace je proces, při kterém jde o přeskládání roztroušených dat na počítačovém diskovém poli do větších celků. Nutnost diskové hlavy dohledávat rozptýlené datové fragmenty a skládat je do souborových celků zpomaluje čtení i zápis. Defragmentací se dosahuje úklidu a zpřehlednění dat a tím navrácení k původní výkonnosti systému. Vzniká tak paralela k periodickým úklidům ve fyzickém světě spojeným nejen s praktickou, ale původně i duchovní rovinou. Dvojková soustava datových kódů místy odkazuje k hexagramům čínské knihy I-ting.

Cluster – Termín používaný v technologické terminologii pro pracovní skupinu vzájemně propojených počítačů nebo logickou jednotku pevných disků, do které se ukládají data, znamenal původně jen shluk nebo roj. Video je tvořeno ve 3D animačním programu a počítá s některými náhodnými parametry. Při každém výstupu se tedy chová jinak a nelze jej předem přesně regulovat. Výpočet pohybu částic (program) dostává určitou míru autonomie a stává se spoluautorem výsledného sledu snímků, jež se jeví jako hejno do prostoru uvolněných datových jednotek uniknuvších ze svých algoritmů. Nejedná se ovšem o umělou inteligenci, ale zase jen o mechanicky řízenou volbu náhodných čísel v určitém rozmezí, která jsou dosazována do veličin, jež mají simulovat přírodní procesy jako například vítr či gravitaci.

Sky Backup – Tři obnažené pevné disky rotují vysokou rychlostí a jejich čtecí hlavy vyhledávají soubory dat. Jejich pohyb není vzájemně sladěný, rychlé kmitání však provází dokonale synchronní přírodní zvuky zpěvu ptáků. Vypadá to, jako by zvuky vycházely přímo z disků. Jde o banální konflikt technika versus příroda, nebo spíše o klamný předpoklad, že vše lze zálohovat? Nebo se již jedná o dovršenou utopii, kdy technologie generují dokonalý harmonický svět?

Next Planet – Video v širokoúhlém kinematografickém formátu ukazuje pomalý přelet nad terénem neurčité lokality. Terén je hornatý, bez známek lidské přítomnosti. Plynulost záběrů je rušena rozostřováním, zrněním a zvukovými kazy, připomínajícími nedokonalosti v systému přenosu dat. Celá sekvence působí znepokojivě svou ambivalencí a nejistotou, zda se jedná o skutečné záběry či počítačově generovanou fikci. Next Planet představuje stále aktuální mýtus o nové zemi, který je však zahalený do znepokojivé nejistoty.

Michal Koleček & Pavel Mrkus, 2011