TZ: Milan Ressel

Milan Ressel / Něco se mění, něco zůstává… / Alšova jihočeská galerie: Wortnerův dům / České Budějovice / 15. 12. 2011 – 5. 2. 2012

Milan Ressel / Něco se mění, něco zůstává…

Obrazy/kresby

15. prosinec 2011 – 5. únor 2012

Wortnerův dům AJG, U Černé věže 22. České Budějovice

Kurátor výstavy: Mgr. Vlastimil Tetiva

Koncepce výstavy: Mgr. Vlastimil Tetiva, Milan Ressel

Technická příprava a instalace výstavy: J. Marhoun, J. Mazanec, Mgr. P. Berkovský, J. Novotný

Vernisáž výstavy ve čtvrtek 15. prosince 2011 v 17.00 hodin

K výstavě byl vydán obsáhlejší katalog (76 stran, cca 70 reprodukcí); texty Petr Holý, Jindřich Chalupecký, Alex Koenigsmark, Vlastimil Tetiva

Milan Ressel se narodil 1. 12. 1934 v Ostravě. Studoval na Vyšší škole uměleckoprůmyslové v Praze (1949 – 1953) a na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. M. Holý, K. Minář, K. Souček, 1953 – 1959). Inspiračním podnětem jeho obrazů a kreseb se stal nesouměřitelný vztah pokroku technické civilizace a přírody. Po striktně informelních začátcích – první polovina šedesátých let 20. století – se po roce 1965 začínají objevovat realizace, kde abstraktní základ je kombinován s reálným motivem, vyjádřeným buď detailní perokresbou, nebo malbou a asambláží. V tomto svém projevu se blížil estetice divnosti Šmidrů (J. Vožniak, B. Dlouhý). Důraz na téma a sdělení zůstal v Resslově tvorbě přítomný i v dalších fázích jeho tvorby. Na konci šedesátých let 20. století, se více věnoval kresbě, malba ustoupila do pozadí. Vznikaly rozměrné, velkoformátové kresby tužkou nebo tuší (kombinoval je s barevnými tužkami). V těchto fázích není v jeho výtvarných artefaktech člověk fyzicky přítomný. Záměrem je ztvárnění vztahu k přírodě a k moderní civilizaci, na níž je pak člověk plně závislý, a který má v jeho tvorbě dvojznačnou podobu: varující i obdivnou. Po roce 1980 se pak objevují malby, které se vyznačují volností dalekých a rozlehlých prostorů a kompoziční jednoduchostí. Obrazy jsou zpracovány klasickou technikou hladké iluzivní malby, využívají světelných efektů a prostorového účinku velkých barevných ploch. Od počátku devadesátých let minulého století se v Resslově tvorbě objevují obrazy (a kresby), do jejichž kompozičního schématu jsou zařazovány fragmenty z dějin duchovní kultury lidstva. Představují tentokrát pozitivní pól lidské činnosti. Milan Ressel uspořádal prozatím více než tři desítky samostatných výstav, jeho obrazy a kresby se objevovaly na různých tematicky zaměřených akcích. Je zastoupen například ve sbírkách Národní galerie v Praze nebo Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, v soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.

Výstavou akademického malíře Milana Ressla pokračuje Alšova jihočeská galerie v představování příslušníků umělecké generace, která se na české výtvarné scéně začala výrazně prosazovat na počátku šedesátých let 20. století. Připomněl bych v této souvislosti některé expozice z minulých let – Theodor Pištěk, Zdeněk Beran, Antonín Málek, Jiří Balcar. Milan Ressel se svojí „estetikou divnost“ (termín, který použil v této souvislosti PhDr. Jan Kříž), zařazuje vedle Jaroslava Vožniaka, Bedřicha Dlouhého nebo Theodora Pištěka. Umělcova imaginace rezonuje ve fantastických kompozicích, kdy je divák doslova „vtahován“ do fiktivního prostoru a děje těchto obrazů a kreseb. Ressel vždy kladl důraz na obsahový faktor; existencionálně zabarvené motivy, často ozvláštněné pocitem smutku s beznaděje, se střídají s groteskními představami. Milan Ressel jakoby hledal samu podstatu skutečna. Obsahové poselství těchto artefaktů závisí na odkrývání jejich vnitřních významů samotným divákem. Výstava, která se koná v prostorách Wortnerova domu AJG v Českých Budějovicích, představuje v průřezu celou dosavadní Resslovu tvorbu. Připomenuty jsou zde jeho „informelní“ začátky (kolem poloviny 60.let), velkoformátové kresby, které se začaly ve větším počtu objevovat na přelomu 60. a 70. let, a průřez jeho obrazovou tvorbou. Poprvé bude mít návštěvník možnost se také setkat s jeho comicsy, které se časově zařazují na počátek sedmdesátých let (pro časopis Ohníček, ABC). Způsob, jakým jsou tyto obrazy a kresby realizovány, lze lapidárně nazvat, z hlediska malířského provedení, imaginativním realismem. Fantazie provokovaná realitou, její dekupáží a novým, netradičním (z hlediska obsahu) spojováním prvků, je nosným fenoménem těchto obrazových vizí. Svobodná subjektivita těchto artefaktů ponechává na jedné straně přírodním věcem v celé šíři a všem sférám lidské skutečnosti jejich samostatné jsoucno. Na druhé straně se však vpravuje do všech zvláštností, které přináší fenomén přímo žité současnosti. Autor se tak zařadil mezi umělce inklinující k výtvarné symbolice, narativnosti a literárnosti. Krajina, stroje, kosmické moduly, produkty lidské činnosti, flóra pohlcující techniku a technika pohlcující vegetaci. je to svět, kde neobyčejná přesnost detailů ukazuje k nové skutečnosti; tyto předměty nemají dokumentární charakter, jsou osobitou reflexí reality, která je kolem nás. Tyto Resslovy kompozice nejsou „mrtvou přírodou“, ale oživlým celkem, postihujícím (zachycujícím) skutečnost doby, ve které žijeme. Paradoxem je, že mnohé práce, které vznikaly v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, jsou dnes z obsahového hlediska chápány jinak, než v době svého vzniku. Technický aspekt, který se tehdy pohyboval v rovině science fiction, je dnes skutečností. V Resslově tvorbě tak nacházíme i nadějná znamení, a to nejen v utopických aspiracích tohoto umění, ale i v jeho archivním impulsu, který lze považovat za nevyslovené paradigma současné tvorby; nebo alespoň jednoho z jejích okruhů.