Jeden starosta stačil

Jiří Besser funkci ministra opustil se stejnou noblesou, s jakou tento úřad zastával. Neodstoupil proto, že by se styděl, že porušil zákon, že byl usvědčen ze lži a že se kamarádí s dvakrát odsouzeným podvodníkem, ale proto, že „necítí podporu svých stranických kolegů aniž by dostal prostor se před nimi obhájit“ (oznámení rezignace zde). Na to, aby „se obhájil“ měl přitom celý týden. Informace o jeho bytě na Floridě se objevila ve čtvrtek 1. 12. (zde) a odstoupil až ve čtvrtek 8. prosince.

Novinářům se své chování pokusil vysvětlit hned dvakrát, ani jednou se to však příliš nepovedlo. V pátek 2. prosince poskytl rozhovor aktuálně.cz, ve kterém svou obhajobu založil na bagatelizování celého problému a zdůrazňování svého pohrdání jakýmikoliv pravidly: „Ale já žádný střet nepociťuji, chápete?“ Arogantní tón celého interview je naprosto neuvěřitelný (zde). Přes víkend se alespoň navenek nic nedělo, ministr však správně vycítil, že jeho vysvětlení – „celý příběh mi přijde hodně humorný” – asi nebude stačit. Na pondělí ráno svolal na ministerstvo brífink, na kterém páteční sázky zdvojnásobil (tiskové prohlášení, TV záznam z brífinku).

Připustil sice jisté „pochybení“ a omluvil se za něj, jedním dechem však zdůraznil, že se nedopustil „ničeho nečestného“. „Na své funkci nijak nelpím a pokud kdokoli může doložit nepravdu v tomto mém prohlášení, jsem připraven na svoji funkci rezignovat,“ dodal. Předstoupit před novináře a říct, že lhaní nepovažujete za nic nečestného a že o rezignaci budete uvažovat, až pokud na vás někdo dokáže vyšťourat něco víc, tomu se teprv říká arogance! Absurditu celé situace velice přesně (a tak aby jí rozuměl i Jiří Besser) shrnul na iHNed Jindřich Šídlo: „Zatajovat, tedy lhát v majetkovém přiznání se nesmí. Máte-li ze zákona povinnost něco přiznat, a neuděláte to, nemusíte už nic ani dodávat, jen si sbalit.“ (zde). O svém (ne)účasti na zmiňovaném brífinku a o svém vztahu k panu ministrovi se na svém blogu vtipně rozepsal Jiří Peňás (zde).

Jméno možné nové ministryně se objevilo ještě dřív než se Besser k rezignaci vůbec rozhoupal (zde). Jeho nástupkyní by se měla stát poslankyně za hnutí Starostů a nezávislých Alena Hanáková, původní profesí učitelka na základní škole, poté dva roky starostka Vizovic a dva roky zastupitelka v Zlínském kraji (zde). V parlamentu sice Hanáková zasedá ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, v problematice spadající do agendy ministerstva kultury se však nikdy výrazněji neangažovala. Její nejdelší parlamentní vystoupení se týkalo výstavby železniční trati z Vizovic do Valašské Polanky (zde).

„Není to tak, že bych byla každý den v divadle nebo na koncertě, ale mám k ní blízko už od školy, kdy jsem studovala na pedagogické fakultě jako obor výtvarnou výchovu, později jsem se přes malování kulis dostala k divadlu, mám svoje oblíbené malíře, kultura tvoří velkou část mého života. Poslouchám i všechny druhy muziky kromě metalu, i když jako starostka Vizovic jsem podporovala a podporuji tamní festival Masters Of Rock,“ shrnula Hanáková v Lidových novinách svou kvalifikaci na post ministryně kultury. Jako nejvážnější problémy rezortu vidí otázku hospodárného nakládání s financemi, péči o památky a nedostatek přátelství v kultuře (zde). „A pokud je člověk alespoň trochu poctivý sám k sobě, zvažuje, jestli bude schopný tu práci vykonávat tak, aby byl přínosem nebo aby alespoň neškodil,“ dodala o dva dny později v rozhovoru pro Týden (zde).

Paní Hanáková bude nejspíš slušná dáma a soudě podle jejích vyjádření není přinejmenším takový střelec, jako byl Jiří Besser. To, že může být považována za relevantního kandidáta, je přesto šílené. Několik let v komunální politice, dva roky v parlamentu a to, že má „svoje oblíbené malíře“, jednoduše není žádná kvalifikace. Vůbec přitom nejde o to, zda má v čele ministerstva stát spíš člověk z oboru, nebo manažer. Tak otázka nestojí. Ministr má být především politik. A být politik by mělo znamenat, že člověk má nějaký program, který chce prosadit. Pokud jej nemá, protože o daném oboru nic neví, pak není dobrým politikem a neměl by být ani ministrem.

Jan Skřivánek | Narozen 1977, je absolventem dějin umění a historie na Masarykově univerzitě v Brně a Mediálních studií na Univerzitě Karlově v Praze. Od konce roku 2006 vede časopis Art+Antiques. Před tím jako externista přispíval do týdeníku Euro, do Mf Dnes a do dalších médií. Je členem občanského sdružení Artalk. V září 2012 byl na tři roky jmenován do grantové komise hlavního města Prahy pro oblast kultury a umění. Od roku 2013 je členem dramaturgické rady Českých center a poradní a akviziční komise Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze.