Artalk.cz

Barva stéká i vzhůru

České centrum v Miláně, které se nachází v blízkosti historického jádra, navazuje na činnost svého „předchůdce“ v Římě. V Miláně funguje zhruba půldruhého roku a pro veřejnost připravuje výstavy především současných umělců, koncerty vážné hudby a prezentace literárních děl. Výstava obrazů Patrika Hábla byla zamýšlena jako součást dlouhodobého programu Českého centra, jehož záměrem je věnovat pozornost prolínání dvou světů: výtvarného a hudebního. A protože Háblovy obrazy nabízí možnosti zvukové a hudební interpretace, může být výstava považována za jistý klíč, kterým se spoluotvírá tento projekt.

Vystavené obrazy malíře Patrika Hábla, jsou výsledkem jeho práce za poslední dva roky, i když v jeho bohaté tvorbě tvoří jen malý zlomek zrealizovaných prací v tomto dvouletí. Hábl své obrazy nechce vytvářet v závislosti na realitě, a to nejen po stránce námětové, ale i po stránce výrazové. a proto se vydal cestou hledání jiných možností malby. Jeho výtvarný jazyk, který by se na první pohled mohl jevit jako čistě abstraktní, se stává zcela svébytným a schopným formulovat vlastní řeč, která neopisuje běžně viděné a jejímž prostřednictvím autor dokáže vést dialog s divákem.

Název výstavy Rytmy, odvolávající se k pravidelnému střídání či opakování, které pociťujeme sami v sobě, ale i ve světě, který nás obklopuje, vyjadřuje především skutečnost, která se váže k Háblově tvůrčímu potenciálu, jehož pohonnou látkou je hudba. Ona je často primárním činitelem, který působí na umělcovo vnímání. Snaží se ji vstřebat a spolu s dalšími prvky, plátnem a barvami, přetlumočit do vizuální podoby.

Instalace v přízemním proskleném, a tím pádem velmi vzdušném a prosvětleném prostoru moderní budovy Českého domu, sestává z více než padesáti obrazů z několika cyklů. Svou premiéru zde má cyklus Stékané obrazy (25 obrazů), který se svým silně rytmickým pojetím nejvíce hlásí k názvu výstavy.

Stékané obrazy vytváří určitý protipól k ostatním vystaveným dílům. Cítíme-li v cyklech Nicoty a Roje, v nichž autor kumuluje různě barevné skvrny, proudící energii a „nedotknutelnost“ kosmického řádu, o cyklech Lehkosti a Zdroje barvy pak můžeme říci, že se pohybují na rozhraní kosmického a pozemského, neboť v nich autor zachycuje a pracuje s podobou skutečných předmětů (Klidný zdroj na hladině, Metamorfující kost). Na tomto rozhraní se nachází i obrazy To není jen v mraku a Loď, jejichž vznik předznamenal kýženou myšlenku a „odstartoval“ následující sérii Stékaných obrazů. Zprvu se umělcova představa odvolává ještě ke konkrétnímu předmětu, záhy se však od něj oprošťuje a soustřeďuje se na linie, které vytváří, regulovaně či náhodně, stékající barva. Na jednotlivých plátnech cyklu dochází k takřka logickému experimentování od plnosti až k téměř naprosté redukci. Naproti volně stékající barvě, která svým pohybem vertikálně protíná napřed vytvořené horizontály a spolu s jasně kontrastní barevností (bílá, černá, červená) vytváří perspektivu, autor staví puristicky prázdnou černou plochu, na níž nanáší jen několik subtilních přerušovaných linek jakoby z kapek stvořených. V kontrastu k automatickému stékání je tu pak „ručně“ zaznamenaný rytmus tradičních japonských bubnů. Jsme svědky „neomezených“ možností zdánlivě prostých výrazových prostředků jakými jsou linka a bod. Háblovy „lineární“ kompozice, přednesené s vážností i s jistou hravostí zároveň, zde mají blízko k rytmickému komponování Paula Kleea. Ačkoliv autor během tvůrčího procesu otáčí plátnem a nechává barvu stékat v různých směrech jakoby tak chtěl popřít zákon zemské přitažlivosti, Stékané obrazy svou architektonicky lineární výstavbou sestávající z horizontál a vertikál (občas i diagonál), přináleží (i jako výše zmíněný protipól kosmického) do roviny pozemské.

O většině Háblových obrazů platí, že mají především meditativní charakter motivující ke kontemplaci. Silný zážitek však vzniká i díky tomu, že podněcují naši fantazii, ale i naši paměť, neboť navazují na „citlivosti“ a zdroje v hledání možností vizuálních interpretací v dějinách moderního umění.

______________________________________________________________

Patrik Hábl: Rytmy/ České centrum / Milán / 8. 11. – 8. 12. 2011