Barva stéká i vzhůru

České centrum v Miláně, které se nachází v blízkosti historického jádra, navazuje na činnost svého „předchůdce“ v Římě. V Miláně funguje zhruba půldruhého roku a pro veřejnost připravuje výstavy především současných umělců, koncerty vážné hudby a prezentace literárních děl. Výstava obrazů Patrika Hábla byla zamýšlena jako součást dlouhodobého programu Českého centra, jehož záměrem je věnovat pozornost prolínání dvou světů: výtvarného a hudebního. A protože Háblovy obrazy nabízí možnosti zvukové a hudební interpretace, může být výstava považována za jistý klíč, kterým se spoluotvírá tento projekt.

Vystavené obrazy malíře Patrika Hábla, jsou výsledkem jeho práce za poslední dva roky, i když v jeho bohaté tvorbě tvoří jen malý zlomek zrealizovaných prací v tomto dvouletí. Hábl své obrazy nechce vytvářet v závislosti na realitě, a to nejen po stránce námětové, ale i po stránce výrazové. a proto se vydal cestou hledání jiných možností malby. Jeho výtvarný jazyk, který by se na první pohled mohl jevit jako čistě abstraktní, se stává zcela svébytným a schopným formulovat vlastní řeč, která neopisuje běžně viděné a jejímž prostřednictvím autor dokáže vést dialog s divákem.

Název výstavy Rytmy, odvolávající se k pravidelnému střídání či opakování, které pociťujeme sami v sobě, ale i ve světě, který nás obklopuje, vyjadřuje především skutečnost, která se váže k Háblově tvůrčímu potenciálu, jehož pohonnou látkou je hudba. Ona je často primárním činitelem, který působí na umělcovo vnímání. Snaží se ji vstřebat a spolu s dalšími prvky, plátnem a barvami, přetlumočit do vizuální podoby.

Instalace v přízemním proskleném, a tím pádem velmi vzdušném a prosvětleném prostoru moderní budovy Českého domu, sestává z více než padesáti obrazů z několika cyklů. Svou premiéru zde má cyklus Stékané obrazy (25 obrazů), který se svým silně rytmickým pojetím nejvíce hlásí k názvu výstavy.

Stékané obrazy vytváří určitý protipól k ostatním vystaveným dílům. Cítíme-li v cyklech Nicoty a Roje, v nichž autor kumuluje různě barevné skvrny, proudící energii a „nedotknutelnost“ kosmického řádu, o cyklech Lehkosti a Zdroje barvy pak můžeme říci, že se pohybují na rozhraní kosmického a pozemského, neboť v nich autor zachycuje a pracuje s podobou skutečných předmětů (Klidný zdroj na hladině, Metamorfující kost). Na tomto rozhraní se nachází i obrazy To není jen v mraku a Loď, jejichž vznik předznamenal kýženou myšlenku a „odstartoval“ následující sérii Stékaných obrazů. Zprvu se umělcova představa odvolává ještě ke konkrétnímu předmětu, záhy se však od něj oprošťuje a soustřeďuje se na linie, které vytváří, regulovaně či náhodně, stékající barva. Na jednotlivých plátnech cyklu dochází k takřka logickému experimentování od plnosti až k téměř naprosté redukci. Naproti volně stékající barvě, která svým pohybem vertikálně protíná napřed vytvořené horizontály a spolu s jasně kontrastní barevností (bílá, černá, červená) vytváří perspektivu, autor staví puristicky prázdnou černou plochu, na níž nanáší jen několik subtilních přerušovaných linek jakoby z kapek stvořených. V kontrastu k automatickému stékání je tu pak „ručně“ zaznamenaný rytmus tradičních japonských bubnů. Jsme svědky „neomezených“ možností zdánlivě prostých výrazových prostředků jakými jsou linka a bod. Háblovy „lineární“ kompozice, přednesené s vážností i s jistou hravostí zároveň, zde mají blízko k rytmickému komponování Paula Kleea. Ačkoliv autor během tvůrčího procesu otáčí plátnem a nechává barvu stékat v různých směrech jakoby tak chtěl popřít zákon zemské přitažlivosti, Stékané obrazy svou architektonicky lineární výstavbou sestávající z horizontál a vertikál (občas i diagonál), přináleží (i jako výše zmíněný protipól kosmického) do roviny pozemské.

O většině Háblových obrazů platí, že mají především meditativní charakter motivující ke kontemplaci. Silný zážitek však vzniká i díky tomu, že podněcují naši fantazii, ale i naši paměť, neboť navazují na „citlivosti“ a zdroje v hledání možností vizuálních interpretací v dějinách moderního umění.

______________________________________________________________

Patrik Hábl: Rytmy/ České centrum / Milán / 8. 11. - 8. 12. 2011

 

Hana Křenková | Narozena 1973 v Praze, je historička umění a kurátorka. V letech 1999-2001 absolvovala dvouleté externí pomaturitní studium Památkové péče při NPÚ a v letech 2001-2007 vystudovala dějiny umění na FF UK, kde je zároveň externí doktorandkou. Od roku 2010 žije převážně v severní Itálii. Podílí se na italsko-švýcarském projektu Risma, což je časopis koncipovaný jako umělecký multipl, jehož jednotlivá čísla jsou věnována vždy jednomu současnému umělci. Je autorkou kurátorského projektu CZ’ECO DELL’ARTE VISUALE CONTEMPORANEA, jehož cílem je představovat současné umělce z České republiky v Itálii.