Petrbok maluje Petrboka

Vaňkovka, Kunsthalle Krems, Galerie 5. patro, Dvorak Sec. Výstava Jiřího Petrboka je úsměvnou procházkou po místech, kde malíř v posledních letcech prezentoval svá díla. „Obecně lze říci, že vychutnat si jednotlivá spojení nebo jejich výseky mohou hlavně lidé obeznámení, tedy zasvěcení do spletitých vztahů v současném provozu na naší výtvarně umělecké scéně. Osobně si to však nemyslím.“ píše v recenzi Pavel Netopil a zároveň vysvětluje, proč je výstava přínosná i pro ty, kdo českou scénu až tak intenzivně nesledují.

V nové pražské Galerii Petr Novotný vystavuje malíř a kreslíř Jiří Petrbok. Petr Novotný není žádným nováčkem galerijního provozu, již 9 let vede soukromou Galerii Ad astra v Kuřimi. Zaměřuje se na současné ale i německé výtvarné umění, vedle obligátní malby se věnuje rovněž objektům a instalacím. Pražskou filiálku si otevřel v dubnu letošního roku, Petrbokova výstava je v pořadí již čtvrtá..

Sociokulturní aspekty s výraznými autobiografickými prvky mají v mnohovrstevnatém díle Jiřího Petrboka (1962) až charakteristicky nezaměnitelné místo. Petrbokovy obrazné vize jsou již na první pohled od jiných autorů rozpoznatelné. Vyznačují se nevšední originalitou i svébytnou životaschopností a působí, alespoň na kreativně založeného člověka, znepokojivě i aktuálně. Pravděpodobně vznikají, myslím, vedle bezprostředního pozorování vjemu i entopticky. Petrbokovo dílo, bez ohledu na velikost formátu, se vyznačuje perfekcionalismem ve zpracování, vždy úměrném povaze a vlastnímu rozsahu. Představuje rozličná spojení různorodých témat s charakterově nezaměnitelnými malířskými finesy odborníka, který si pečlivě a kvalitativně hlídá vlastní technologické postupy. Lze říci, že malíř Petrbok tíhne spíše k velkým formátům. Vzpomínané pravidlo však potvrzují i výjimky (např.: Antika dnes, 1997; Enyky benyky, 2002). Zde se autor formálně i skutečně zabýval drobnými výjevy, které čerpal z vlastního domácího prostředí, v nichž experimentoval s výrazovými možnostmi transparentních barev, kdysi koupených vlastní dceři. Zdá se tedy, že i současná výstava dosud nezveřejněných miniaturních maleb tuto výjimku znovu a opět potvrzuje.

Rozsahem ale i formátem nevelký soubor maleb miniaturními štětci akrylem na papírech kancelářského formátu A4, který sám autor nazývá Portfoliem, v téměř municiózní podobě divákovi předvádí všechno to, co jsme již dříve někde viděli, tedy to, co z Petrbokova díla dávno známe. Lze říci, že zde Petrbok maluje Petrboka. A přece i v tomto případě dochází k posunu a významné inovaci. První listy tohoto souboru začal autor vytvářet asi před dvěma lety, a to v době tzv. odpočinku, když v čase prožívaném s rodinou musel malíř nezahálet a po chvílích koncentrace znovu začít pracovat. Zprvu se tedy jistě jednalo o práci tzv. mimoděk, neboť u nejstarších listů ze souboru nás může napadnout, že autor se zabýval osobními margináliemi, záznamy a úvahami nad sebou samým. S přibývajícím množstvím záznamů se však význam dalších listů jakoby koncentruje. Petrbokovy obrazy jsou znovu potvrzovány obrázky z rozličných výstav, které v době trvání navštívilo třeba jen minimum diváků a tak malířský záznam vedle obligátních fotografií představuje přímou informaci i důkaz o již odvedené práci. A to, co se zdálo být marginální, najednou dostalo nový charakter a detailistická propojení i věcná spojení různorodých vjemů reality, k nimž kdysi došlo nebo dochází, může nás pozorovatele i znovu a nečekaně pobavit.

V Petrbokově portfoliu se tedy setkáváme s vhledy anebo pouhými fragmentárními výseky nejenom z výstav, ale i s pohledy do soukromých interiérů či veřejných exteriérů: Vernon, Lucerna, Vaňkovka, Caesar, Na bidýlku, kuchyň Karla Tutsche, vlastní byt, Kunsthalle Krems, Art Factory, Páté patro, Městská knihovna, Staroměstská radnice, Dvorak Sec Gallery, Klub Hořovice atd. Obecně lze říci, že vychutnat si jednotlivá spojení nebo jejich výseky mohou hlavně lidé obeznámení, tedy zasvěcení do spletitých vztahů v současném provozu na naší výtvarně umělecké scéně. Osobně si to však nemyslím. Petrbokovo portfolio má vedle předávaných informací − kde, s kým a kdy autor vystavoval, s kým se setkal − i jiné, celkově malířsky podávané a autonomní kvality. Jeho hodnota není ilustrační, naopak. Sic na malé ploše, ale v technické dokonalosti, se tu setkáváme se vším, co Petrbokovo dílo dělá přirozeně a současně i sofistikovaně aktuálním; se symbiotickým spojením vědomí s obrazy, které jsou právě dnes v našem životě všudypřítomné více než kdykoliv před tím a které tak naši realitu na starých základech nově přetvářejí.

Pavel Netopil

______________________________________________________________

Jiří Petrbok: Portfolio / Galerie Petr Novotný / Praha / 19. 10. – 10. 11. 2011