O nesmrtelných jen dobře

14. 10. 2011Anna RemešováRecenze

Prostor Galerie Jiřího Švestky rozdělila nová výstava na dvě poloviny. Jedna se zaobírá tragickým příběhem ženy, která si říká Tringalka. Její život prezentuje video v nekonečné smyčce a několik fotografií. V druhé části se návštěvník seznámí prostřednictvím tří videoprojekcí s umělkyní Evou Weber. Obě tyto ženy spojuje nejen neobvyklý osud, ale především osobnost autorky výstavy Adély Babanové.

Adéla Babanová svou nejnovější prezentací navazuje na svá starší díla, kde se podobnou formou (videa s propracovanými postavami) vyrovnávala s osobností umělce a jeho pozicí ve společnosti. Na Akademii výtvarných umělců absolvovala v roce 2006 projektem Rozhovor se Silvií Plath, jenž předznamenal další směřování Adély Babanové. Umělkyně ve svých dílech používá metod klasických televizních a rozhlasových debat, kde spolu postavy, prezentované profesionálními herci, rozmlouvají o tématech, jakými je například nesmrtelnost nebo sebestřednost umělce. Ačkoliv Adéla Babanová na svých videích spolupracuje především s muži (s dvojicí vystudovaných scénáristů Vojtěchem Maškem a bratrem Adély Džianem Babanem), hlavními hrdinkami příběhu jsou vždy ženy.

Podobně je tomu také v Galerii Jiřího Švestky, kde se na malé ploše odehrávají podivuhodné příběhy dvou nevšedních postav, jež daly název celé výstavě: Potížistky. První z nich, Tringalka, je příběhem o ženě, jež jako mladá dívka utekla ze Slovenska do Ameriky, kde se provdala za tajemného pana Tringa. Po několika letech se však Tringalka vrátí domů bez manžela, což vyvolá řadu domněnek. Domněnky se časem změní v zarputilé přesvědčení, a příběh (a zároveň s ním i Tringalka) žije dál v podobě ústních vyprávění. V paměti jediného člověka, jehož na výstavě představuje osoba strýce Ujca, se stává Tringalka svým činem nesmrtelná.

Druhá instalace vypráví o Evě Weber, s jejíž osobností se v tvorbě Adély Babanové potkáváme již podruhé (postava se objevuje i v trilogii, kterou Adéla Babanová natočila v letech 2008 až 2009: Zurich, Polobozi a Za umělce roku jsem zvolila sebe). Ve starších videích sehrála Eva Weber úlohu umělkyně, jež legendárnost a sílu svých děl umocní vlastní sebevraždou. V nejnovější videoprojekci z roku 2010 Dům Evy Weber, která je k vidění na výstavě, se setkáváme se ženou, jež odmítá zestárnout a žije vedle svého stoletého manžela již šedesát let jako třicetiletá. Dům, ve kterém Eva se svým manželem bydlí, se postupně propadá a v roce 2140 se předpokládá jeho úplné zmizení pod zem. Příběh Evy Weber je předložen divákovi prostřednictvím klasického dokumentu, u něhož však zasazením do galerijního prostoru dochází k odhalení několika vrstev.

Mystifikaci, která má především v našich českých krajích dlouhou tradici, používá Adéla Babanová ke kritice uměleckého světa a mediální zábavy, ale také k vytvoření mnoha otázek ohledně nesmrtelnosti umělce a jeho díla. K mírnému odlehčení témat pomáhá křehká ironie, která je prozatím spíše okrajovou záležitostí současného českého umění.

______________________________________________________________

Adéla Babanová: Potížistky / Galerie Jiří Švestka / Praha / 16. 9. - 27. 10. 2011

Anna Remešová | Je redaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a byla členkou Ateliéru bez vedoucího. Aktuálně se jako doktorandka na AVU věnuje výzkumu Náprstkova muzea v Praze.