Lepkavé stopy v prachu

Příležitostnému návštěvníkovi ostravské galerie Kruh se v těchto dnech dostává poněkud neobvyklé zkušenosti. Podlahu i stěny si podmanili hlemýždi zanechávající lepkavé stopy v prachu, na zemi se vysrážela rozměrná kaluž bránící podobně jako koberec hub ve volném pohybu a ze zdí vyrašilo větvoví stromů. K tomuto návratu k přírodě zavelel Libor Novotný, jehož asimilace neutrální galerijní kostky (v tomto případě spíše třípokojového bytu), se zjevně odvíjí od jeho zkušenosti s uměním ve veřejném prostoru.

To se v jeho tvorbě začalo výrazně uplatňovat již během studií na ostravské Fakultě umění OU a lze jen spekulovat, nakolik se na tomto vymezení podepsal osobní zájem a nakolik neuspokojující stav místní galerijní scény. Na problém vystavovat v Ostravě konečně poukázala i jedna z Novotného intervencí z cyklu Střety (2007), sestávající se z větve zkroucené do nápisu „probuď se“, uměle implantované na strom rostoucí před místním Domem umění, jenž byl takto pobízen k větší vstřícnosti vůči současnému umění. Libor Novotný nicméně na galerie nezanevřel a po obsáhlejších výstavách v Ústí nad Labem (Exit, 2007), Vrchlabí (Domestifikace, 2008) a Železném Brodě (Dva v jednom, spolu s Janou Zhořovou, 2010) dostává poprvé výraznější příležitost i ve městě, kde se zdržuje již téměř jednu dekádu.

Přírodu, které Novotný umožnil proniknout do galerie, bychom ale mohli jen stěží titulovat panenskou. Její charakter je jiný, poznamenaný člověkem. Návštěvník se tak i přes zjevnou hravost instalace neubrání apokalyptickým myšlenkám a daný stav si začne vysvětlovat jako důsledek nějaké katastrofy, která lidstvo vyhladila. Atmosféru pozvolného rozkladu, jenž je bez neustálé údržby člověkem nevyhnutelný, navozuje již při vstupu do galerie na zem spadlá televize, po níž v hojném počtu lezou hlemýždi. Elektřina ještě funguje, žádný z televizních kanálů však již nevysílá, a tak jediné, co se skrze nepravidelný rastr plžů k diváku dostane, je zrnící obrazovka doprovázená zvukovou kulisou bílého šumu.

Apokalyptický rozměr instalace umocňuje také zmíněná kaluž rozprostírající se v celé šíři jedné z galerijních místností. V určitém stádiu vysychání se navíc nepravidelný vodní útvar promění v artikulovaný znak slova „Amen“ a tento „zásah shůry“ rozehraje v divákově mysli další hru významových asociací. Autorovým prvotním záměrem bylo tuto kaluž umístit do exteriéru, kde by se o tato občasná „zjevení“ postaralo samo počasí, v galerijním prostoru nezbylo, než do role „správce orákula“ pasovat některého z kustodů. Jako svého druhu boží přikázání můžeme v tomto kontextu číst i slogan firmy Philips „Let´s make things better“ vykroužený za pomoci nalezených materiálů na jedné ze stěn. Novotného „bůh“ má ale pravděpodobně zvláštní zalíbení v „do it yourself“ scéně, neboť ke svým vyznavačům promlouvá nejen prostřednictvím přírodnin, ale i skrze sémantiku odpadních trubek a dalších kutilských prostředků. Po prvotním překvapení navíc zjišťujeme, že jeho poslové nejsou opravdoví; armáda hlemýžďů je pečlivě odlita z lukoprénu a tento svět tak není ničím jiným než poutavým dioramatem.

__________________________________________________________________

Libor Novotný: Přízemní záležitosti / Galerie Kruh / Ostrava /1. 6. - 1. 7. 2011

Tomáš Knoflíček | Narozen 1973, absolvoval Katedru dějin umění FF UP v Olomouci (2001). Od roku 2004 působí na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě. Vedle výzkumu českého středověkého umění se věnuje problematice umění ve veřejném prostoru a interdisciplinaritě v umění, zejména vztahem obrazu a zvuku. Jako člen audiovizuálního projektu Gurun Gurun pravidelně vystupuje a vydává hudbu na zvukových nosičích (londýnsko-tokijský label experimentální hudby Home Normal či domácí Ressonus). Je spoluorganizátorem ostravského festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka a kurátorem ostravské Galerie Lauby.