O manažerech, rozhodnutích a kulturní nákaze

Při sledování tiskové konference ministra kultury, na které bylo oznámeno rozhodnutí o novém řediteli Národní galerie v Praze, jsem se sám sebe ptal, proč se pan ministr tolik zaklíná slovem manažer. Pokusím se na to krátce odpovědět. Můžu přitom klidně ponechat stranou, proč právě slovo manažer ukrývá tajemství, které je nutné znát pro ředitelování NG. Můžu také klidně ponechat stranou, proč pan ministr považuje Vladimíra Rösela za právě takového Manažera. Co bylo určujícím faktorem ministerského rozhodnutí? Jistě to nebyla trochu úsměvná spojitost VR s NG? Ale nemířím svou kritiku na nového ředitele NG. Snažím se doufat, i když mě okolnosti zrazují, že bude mít dobrý vliv na chod naší největší galerie. Že se mnohé zlepší a že bude NG široce respektovanou institucí se vším všudy.

Snažím se zacílit na důvod rozhodnutí. Domnívám se, že je jím překvapivě osoba Jiřího Bessera jako ministra kultury. Sám sebe totiž na Ministerstvu kultury vnímá jako manažera. Má jinou možnost? Jeho jmenování je vlastně jen hříčkou osudu, přesně formulováno: následkem absence programu kulturní politiky politických stran. O kulturu se nestarají, nezajímají, ve svých plánech s ní nepočítají. A pohříchu se to projevuje i na jejich jednání mimo sféru kultury.

Jiří Besser může být dobrým manažerem, stejně jím může být i Vladimír Rösel. Nic to nemění na tom, že oba působí v oblasti, o které mnoho neví. Může takový manažer rozhodovat správně a fundovaně? Alespoň v to doufat mě stojí značné úsilí. Narozdíl od pana ministra se domnívám, že slovo manažer je v tomto případě jen zástěrka, jak dosadit do významné kulturní funkce člověka sobě podobného a podpořit tak vlastní manažerskou pozici. To je pochopitelné jednání. Nepochopitelné je dlouhodobé ignorování kulturní sféry politickou reprezentací. Proč je kultura vnímána téměř jako parazit, na kterého je třeba přivolat schopného manažera? Hrozí snad kulturní nákaza? Kéž by.