Malej rybník nad Labem

Ve výtvarném umění je Ústí definováno pojmem regionální centrum. Přesto skrývá velký potenciál v podobě dvou uměleckých škol: Fakulty umění a designu a Katedry výtvarné kultury Pedagogické fakulty. Tyto dva subjekty mezi sebou neustále vedou souboj o prestiž a o své autonomní postavení. Je to logické, a zdejší výtvarné scéně velmi prospěšné. Díky tomu vzniká v Ústí dynamické a soutěživé prostředí, které do jisté míry působí, minimálně pro Katedru výtvarné kultury, jako hnací pohon. Nemůžeme tomuto souboji přikládat všechny zásluhy, ale i díky jemu vzniká v Ústí velké množství výstavních prostorů a výtvarných intervencí.

Asi nejznámější galerií, která se mimochodem stala synonymem pro slovo galerie u obyvatel ústeckého ghetta v Předlicích, je Galerii Emila Filly. Tento statut rozhodně není náhodný. Snahy obecně prospěšné společnosti „Lidé výtvarnému umění - výtvarné umění lidem“, které galerii provozuje, se zaměřují na problémy sociálního rázu na Ústecku. Dále pak toto téma propojuje s evropským kontextem. V tomto smyslu se tedy rozhodně nejedná o regionální galerii, i když i tuto roli musí čas od času zastat (výstava Věčná krajina Jiřího Kubového). Úzké propojení Fillovky s Fakultou umění a designu pak rozšiřuje výstavní program o diplomové práce, disertace doktorandů, nebo ročníkové práce oboru Kurátorská studia.

Galerie se několikrát stěhovala a v současné době – dočasně - sídlí v objektu Severočeské armaturky, který je jednak typický pro místní prostředí a jednak velmi poutavý svou industriální sudetskou architekturou se smyslem pro detail. Není to náhoda, že v této staré továrně jsou hned tři galerie: Vitrínky, Fillovka a Armaturka. Galerie Vitrínky je nezávislá non stop galerie, jejíž výstavní plochu omezuje devět vitrín na zdi jedné z továrních hal. Její kurátorky a současně i zakladatelky (2009) jsou asistentka a studentka ateliéru fotografie na FUD Silvie Milková a Veronika Daňhelová, které se snaží s vtipem vlastním jím, místu i prostoru reflektovat českou výtvarnou scénou. Galerie Armaturka je (stejně jako Galerie Rampa sídlící na chodbě školy) projekt Fakulty umění a designu, kterou si rok co rok předávají posluchači Kurátorských studií, nedá se tedy charakterizovat v delším období než jednoho roku. Spokojme se s tím, že Galerie Armaturka se letos snaží zmapovat reflexi pojmu český fenomén v českém a zahraničním pohledu nejmladší generace.

Třetím výstavním prostorem, o který se starají studenti kurátorství, je BillboartGalleryEurope. I když se jedná také o non stop galerii, která má k dispozici 3 billboardy přímo v centru města, není pro kulturní dění příliš nápadná. Na projektu BillboartGalleryEurope se podílí Katedra dějin a teorie umění FUD od roku 2005.

Všechny tyto prostory jsou úzce propojeny s fakultou i mezi sebou. Občas tak dochází ke společným výstavám, či expanzi jedné výstavy do více galerií. Samozřejmě v tomto ohledu má BillboartGalleryEurope specifické postavení. Je ze všech nejviditelnější a má schopnost vizuálně upoutávat a připomínat i projekty uzavřené mezi čtyřmi zdmi. Jsou to naprosto logické snahy o co nejintenzivnější zprostředkování umění. Schopnost propagovat však leží na samé hranici reklamy, která se tím občas, bohužel, překročí.

Kdybychom hledali vhodný ekvivalent k těmto tendencím na půdě KVK, byly by to galerie Koridor a 2P, které sídlí ve staré budově Pedagogické Fakulty. Společně so o ně starají studenti a pedagogové katedry.

Ústí má i velký galerijní potenciál v opravdu nezávislých a nově vznikajících galeriích. Roomin pokračuje v tradici takzvaných galerií na zvonek, neboli v propojení soukromého a veřejného prostoru v městském bytě. Buňka je non stop galerie, která vznikla před čtrnácti dny jako diplomová práce Terezy Zachové na půdě KVK. Časopis Flo Aleše Loziaka by měl fungovat jako prostor pro novinové výstavy. Projekt Tomáše Petermanna a Richarda Loskota „Procházka pod skutečností“ by měl v budoucnu sloužit jako hudební galerie, která bude prezentovat audio díla nahrávaná přes internet a tedy kýmkoliv.

Tento projekt do jisté míry odráží kurátorské nepočínání v galerii NF (vzniklé 2009), která se svým konceptem snaží vyplnit prázdné místo vznikající při aktivitách Fillovky. Zakladatelé galerie Luděk Prošek a Eva Mráziková se chtěli odprostit od kurátorského konceptu, vymysleli proto systém štafetového předávání výstav, kdy vystavující umělec vybírá dalšího. Snaha o eliminaci kurátorského přístupu by mohla vnést čerství vítr do didaktické kurátorské praxe, v Ústí tolik zaběhlé, ale občasný zásah spojený s regenerací vystavovaných autorů by rozhodně neuškodil. I když se totiž v galerii NF objevuje široké spektrum vystavujících, systém já na bráchu, brácha na mě, je rozhodně dlouhodobě neudržitelný.

Ústí, představitel typického průmyslového města, se potýká s nezájmem obyvatel o výtvarné aktivity. Zdejší scéna je tedy velmi malá a úzce provázaná. I když se to mnohdy neprojevuje spoluprací, ale opozičním postojem, vzniklo zde uzavřené komorní, ale dynamické prostředí, ve kterém se odráží i charaktermístních institucí.

Romana Veselá | Narozena 1985, vystudovala Kurátorská studia na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, kde nyní pokračuje v doktorském studiu. Je teoretička a kurátorka současného umění a zaměřuje se především na možnosti prezentace umění ve významově zatíženém prostředí a na umění ve veřejném prostoru. V současné době působí na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a je ředitelkou kulturní fabriky Armaturka.