Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo je název dlouho očekávané rozsáhlé výstavy, která byla otevřena 26. listopadu 2010 v prostorách Jízdárny Pražského hradu a Valdštejnské jízdárny v Praze jako jeden z hlavních výstupů projektu financovaného z tzv. Norských fondů. Slavnostní ceremonie probíhaly již od středy 24. listopadu, kdy byla vybraným hostům představena expozice na Pražském hradě a pokračovaly o den později méně okázalým uvítáním v budově Valdštejnské jízdárny.

V obou expozicích je možné spatřit nejrozsáhlejší výstavu tohoto předního malíře raného baroka v Čechách, která měla svou skromnější předchůdkyni v podobě retrospektivy, jež se uskutečnila na podzim roku 1974 pod vedením prof. Jaromíra Neumanna. O necelých třicet šest let později se jeho nástupce prof. Vít Vlnas pokusil o širší a detailnější uchopení umělcova díla jako fenoménu. Expozice doplnil nejhodnotnějším materiálem z veřejných i soukromých sbírek a řadu děl představil veřejnosti v souvislosti s Karlem Škrétou vůbec poprvé. Výstava je členěna do několika částí, životních kapitol, které jsou návštěvníkům přiblíženy na úvodních panelech v obou expozicích. Na Pražském hradě se seznámíme s náboženskou malbou, dominujícím plátnem je Ukamenování sv. Štěpána z katedrály v Litoměřicích, stejně jako s častou portrétní tvorbou. Díla jsou doplněna ukázkami umělcových současníků (Jan Jiří Hering, Matyáš Zimprecht, Jan Jiří Bendl, aj.), přesahující až do oblasti Itálie (Tintoretto, Caracci, aj.). Uzavřené kabinety oddělující jednotlivé části ukrývají drobnější exponáty zaměřené na dobovou architekturu a zejména grafiku. Balkon je pak věnován osobnosti Karla Škréty ml.

Ve Valdštejnské jízdárně je prostor v úvodu určen rudolfínskému okruhu (Hans von Aachen, Joachim von Sandrart, Bartholomeus Spranger, aj.), jejichž práce tvoří vynikající protějšek realizacím Karla Škréty. Další pasáž se zaměřuje na Itálii a Svatováclavský cyklus, jenž zde po dlouhé době můžeme vidět v jeho úplnosti. Zajímavým exponátem je zcela jistě mediálně diskutované plátno Hra o jablko, ukryté v bočním kabinetu, stejně jako dvojice menších Schönfeldových maleb z majetku roudnických Lobkowiczů. Vůbec poprvé je zde také představeno nově zrestaurované Ukřižování s Pannou Marií a sv. Janem z kostela Povýšení sv. Kříže v západočeském Chotíkově. Doplněk výstavy představuje tzv. Škrétova světnička, kde jsou umístěny dobové předměty z 2. pol. 17. stol. a expozice Druhý život Karla Škréty, která řadou archiválií, tiskovin i obrazů dokazuje stoupající význam umělce v dějinách české kultury.

Již od počátku bylo zcela zřejmé, že spojit pojetí obou výstav v jeden harmonický celek nebude koncepčně jednoduché. Široká škála uměleckého materiálu od obrazů a kreseb až po hudební nástroje a archiválie vyžadovala důmyslné a přitom jednoduché architektonické řešení, které se Janu Roháčovi a Bronislavu Stratilovi ne zcela povedlo. Návštěvník Jízdárny Pražského hradu se při vstupu do expozice nevyhne pocitu úzkosti podpořeným nedostatečným osvětlením a temnou šedí výstavních panelů, které nedávají dostatečně vyniknout osobitosti jednotlivých děl, a v celkovém pohledu se ztrácejí ve změti unifikovaných rámů a strohých forem, jež neumožňují přiblížit návštěvníkům dílo v jeho přirozených hodnotách. Kritickému oku jistě neuniknou ani detaily v podobě řádně nedočištěných výstavních panelů, které na exponovaných místech doslova odhalují texty z předchozí výstavy Cartier na Pražském hradě. Architektonickým řešením zcela shodná Valdštejnská jízdárna působí naopak klidným a čistým dojmem, snad i díky kvalitnějšímu nasvícení a menší velikosti výstavní plochy. Jako nápadité a praktické se nakonec ukázaly i systémy uzavřených kabinetů, které hmotově oddělují jednotlivé části expozice a skrývají v sobě kresby, grafiky, plány a drobnější plátna, nesoucí význam intimního prostoru v kontrastu s velkými dvoranami obou pražských jízdáren.

Výběr samotných exponátů lze považovat za velmi zdařilý. I přes absenci děl, která by na této výstavě chybět neměla (čtyři portréty bojovníků z Třicetileté války ze sbírek zámku Manětín), se málokdy poštěstí spatřit v těsné blízkosti obrazy, jež jsou dnes rozesety převážně v soukromých rukou. Problémem je zdánlivě nesouvislé řazení některých pláten, které vyvolává v neznalých návštěvních pocit chaosu a malé provázanosti jednotlivých částí expozice. Přes všechny zmíněné nedostatky ale stojí obě instalace za návštěvu. Po celou dobu trvání je navíc připraven hodnotný doprovodný program doprovázený vázaným, kvalitně tištěným katalogem o 670 stranách.

Jan Štěpánek

____________________________________

Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo / NG: Valdštejnská jízdárna, Jízdárna Pražského hradu / Praha / 26. 11. 2010 - 10. 4. 2011