Jiří David ministru kultury

Otevřený dopis Jiřího Davida ministru kultury z 31. 5. 2010:

Ve vzájemném souladu po volbách a při  bouchání   oslavného šampaňského i dveřmi na odchodnou, bych jen rád připomenul, že zůstalo ještě vícero kostlivců ve skříních. Kostlivců kterých se ještě hodně lidí bojí a neví co s nimi. Jedním z těchto reliktů v oblasti kultury a umění je Milan Knížák na postu generálního ředitele Národní galerie. Když se počátkem roku 2010 rozhodl ministr kultury V. Riedlbauch nebojácně vypsat regulérní výběrové řízení, 90 procent zdejších a nejen domácích umělců, teoretiků, prostě odborná veřejnost, zajásala. Po deseti letech konečně nastala regulérní situace pro adekvátní změnu. Nikde na světě to není nic katastrofálního, konkursy na podobná místa a funkce, jsou totiž  odbornou zárukou  na nezkostnatění,  zárukou proti  kultu osobnosti, ale zároveň pro flexibilitu, pružnost  v myšlení.

V Čechách se však tento konkurs stal opět politikem, tedy „kartou“ s kterou současný generální ředitel M. Knížák, tak rád hraje a strašně nerad prohrává. Čas na změnu pochopil jako osobní útok vůči své osobě, kterou tak slastně identifikuje s celou Národní galerií. Národní galerie však není jeho dítětem, nevlastní ji, není to privátní podnik a M. Knížák není jejím doživotním principálem. Ministr kultury V. Riedlbauch to jasně deklaroval. Národní galerie je prostě příspěvkovou organizací, kterou ministerstvo stále spravuje. O budoucích modelech této správy se jistě povedou mnohé odborné diskuse.

Vypsaný konkurs, který právoplatně proběhl již v první polovině polovině dubna 2010, našel smysluplného nástupce. Mezinárodně nezpochybnitelná 12 členná komise, vybrala ze sedmi uchazečů profesora Jiřího Fajta. Není již dlouho tajemstvím, že J. Fajt byl navržen 10:2 hlasům této komise. V normální, slušné, tedy fungující demokracii by tento silný „mandát“ ministr kultury případně přezkoumal skrze své, nezávislé poradní grémium (jež ostatně proto vytvořil) a „vítěze“ jmenoval. Není od věci  znovu připomenout, že to V. Riedlbauch i několikrát jasně,  zřetelně a veřejně deklaroval. Mnozí z nás jsme mu věřili. Věřili jsme, že to nebude vše jen opět zákulisní, neprůhledná politická a tak česky znechucující hra.

Je počátek měsíce června 2010, či-li již skoro dva měsíce po legitimním výběrovém řízení. Nový generální ředitel NG, nebyl dosud jmenován. Před pár týdny jsem poslechl hlasy svých kolegů, abych dal ministrovi ještě čas a veřejně se ho nezeptal, proč otálí, v čem je  profesní zádrhel, když prof. Jiří Fajt má opravdu silnou podporu zdejší odborné veřejnosti, která s povděkem přijala rozhodnutí komise. Zadržel jsem tyto své dotazy, i když mi nebylo lhostejné, jak se ostudně zachází s rozhodnutím a opět připomínám respektuhodné mezinárodní komise.

Mezitím se v médiích rozpoutal hon na čarodějnice, který lživě a nenávistně dehonestoval profesora J.Fajta. Odpornost a účelovost těchto, ničím nepodložených špín, mlčenlivost a mlžení ministerstva kultury bohužel jen podporovalo. Prameny těchto pomluv a nepravdivých konstrukcí, bylo snadné dohledat. Zbabělou anonymitu, či nastrčené hráče šlo lehce odkrýt, pojmenovat. Tuším však, že to ani sám ministr kultury neměl  a nemá uvnitř ministerstva skrze své náměstky, či dlouhodobé ředitelé odborů snadné. Přesto odmítá nahlas potvrdit, že je pod enormně silným politickým tlakem ze stran politickych příznivců M. Knížaka, včetně samotného presidenta V. Klause. Tak se snaží tento tlak na veřejnost transformovat do quazi odborných nejasností.

Měli bychom tento volající hlas na pomoc umět vyslyšet. Stále, možná na rozdíl od většiny mých kolegů, V. Riedlbauchovi věřím, že svá slova naplní skutky a nezalekne se svých rozhodnutí. Co lze očekávat po těchto volbách? Možná Václav Riedlbauch  zůstane ministrem kultury i nadále v nové vládě? Mohl by. Snad to ale nebude v duchu směnného „obchodu“. To znamená obsazení místa generálního ředitele NG neznámým člověkem, jakýmsi ekonomickým manažerem (který má rád  třeba i umění…). Tedy člověkem, jež nechá vše při starém(kromě fyzicky přítomného M. Knížaka) a na oko se stane jakoby změna. Byla by to typicky česká maškarádá. Volby však ukázaly cestu ven z těchto praktik, navíc si myslím, že by (staro?!)nový ministr kultury, mohl pro své rozhodnutí  jmenovat jednoznačného kandidáta z konkurzu J.Fajta, podporu v nově vznikající vládě. Jsem o tom přesvědčen.

Doc.ak.mal. Jiří David, pedagog VŠUP Praha

____________________________________________________________________________

Doplnění Jiřího Davida z 3. 6. 2010

Jsem velmi zklamán, roztrpčen a znechucen rozhodnutím ministra, který hrubě znevážil své odborné poradní  grémium, své slovo, ale především  ostudně udělal z mezinárodní výběrové komise zbytečné panáky, trapnou stafáž pro zdejší zpolitizované divadélko. Přiznávám, že jsem to od V. Riedlbaucha nečekal. Navíc jeho současný, zjevný alibismus s kterým se nyní schovává za údajné doporučení premiéra Fischera, je  vypočítavý a zřejmě zbabělý. Je vidět, že i necelý rok v politice udělá z relativně soudného člověka  otrlého politického hráče. Moc jako afrodiziakum. Škoda!

Jenom idioti, nebo druhá, třetí liga se v budoucnu bude, po těchto zkušenostech hlásit do nových výběrových komisi, nebo na místo generálního ředitele. Knižák tak dosáhl svého, blahopřejí  tak zdejší malosti, blahopřeji jeho smutným, poddaným klaunům, blahopřeji sbírce současného umění, která tak opět nedozná nemanipulativních zkreslení historie českého umění, blahopřeji druhořadým výstavním expozicím, které se ústy generálního ředitele vydávají za jedinečné v evropském kontextu, blahopřeji jeho politickým přátelům, které tak snadno opíjí rohlíkem, neboť  oni vůbec nerozumí umění a je jim to lhostejné, blahopřejí zdejší výtvarné scéně, která svou mlčenlivostí,či opatrným čekáním za bukem napomáhá arogantním, odborně nezpůsobilým jedincům v jejich konání.