Lolitky a rolety nebijí do oka

Procházím Husovou ulicí v Praze a dívám se po galerii DO/OKA. Vím, že tady někde byla, ale v tom množství barevných výloh a proudících turistů není tak úplně snadné ji objevit. Galerie DO/OKA totiž patří mezi iniciativy, které nevystavují výtvarné umění uzavřené ve čtyřech bílých stěnách, v poněkud sterilním prostředí, které se mnohým „nezasvěcencům“ může zdát jak fyzicky, tak intelektuálně ne zcela přístupné. Prostor DO/OKA se skládá z pěti výloh, které mu propůjčila pražská pobočka Psychologického ústavu.

V Čechách tento způsob prezentace výtvarného umění není novinkou, například pražská galerie Vernon provozuje experimentální prostor pro současné umění ve výloze poblíž Veletržního paláce, v Brně zase funguje Galerie Potraviny, která využívá část výlohy jednoho z obchodů poblíž sídla ateliérů FaVU. V Brně dokonce už v 80. letech existovala galerie Drogerie – Zlevněné zboží, která byla součástí tehdejší neoficiální výtvarné scény „zlevněné generace“. Samotný projekt DO/OKA ve skromnějším měřítku navazuje na původní Window Gallery v oknech British Council na Národní třídě.

Výlohy galerie DO/OKA jsou věnovány především nejmladší generaci současných českých výtvarníků. Galerie je otevřená množství rozličných projektů, mezi kterými se vedle tradičnějších obrazů nebo soch občas najde také zajímavá instalace připravená na míru tomuto výstavnímu prostoru. Přestože mezi vystavujícími převažují studenti a absolventi uměleckých škol, výstavu si zde uskutečnilo i několik „neakademických“ výtvarníků a výtvarnic.

V současnosti galerie představuje projekt absolventky brněnské FaVU - Natálie Pěrkové Knotkové a Markéty Vlčkové, která studovala malbu na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Výstava nazvaná Přítelkyně: Obrazy a rolety vyplnila výlohy třemi velkoformátovými malbami na téma „Teenage Girls“ a dvěma oranžovými roletami s figurálními motivy vystříhanými z modrých vinylových fólií, formálně vzdáleně připomínajícími Matissovy „cutouts“. Nejedná se o žádnou promyšlenou komparaci, spíše o projekt dvou přítelkyň. Natálie Pěrková chtěla pouličního diváka zaujmout tématem mladých sexy teenager-lolitek, stojících v nasvícené výkladní skříni s posmutnělým výrazem v mini šatičkách a podkolenkách, s lízátkem u červených rtíků nebo s potutelným úsměvem, dlouhými černými řasami a ramínkem od šatů lehce vykukujícím zpod průhledného červeného bolerka. Pěrková tematiku holčiček, jež se co nejvíce snaží připodobnit svému ideálu vyretušovaných „barbín“ z Cosmo Girl, vnímá z věkového odstupu a také z pohledu nové role matky. Svými malbami se zamýšlí nad povrchností a lehkou manipulovatelností mladistvých.

Markéta Vlčková „do oka“, alias do okna, pověsila dvě rolety. Na oranžovém podkladu představuje fragmenty socialistických soch. V obou případech se jedná o motiv určitého předávání – předání květiny mezi ženou a rukou (pravděpodobně) muže, předání, popřípadě házení tvaru, který vzdáleně připomíná badmintonový míček, mezi mužem a dalším fragmentem něčí paže. Rolety, které mají být určitou sondou do problematiky budovatelských soch v našem současném prostředí, nicméně spíš připomínají nový kousek z Ikea. Pokud se Vám nelíbí, existuje možnost je vytáhnout a nechat křiklavé oranžovo-modré „budovatele“ prostě zmizet.

Stojím před galerií už nějakou chvíli a pozoruji kolemjdoucí. Dvě důchodkyně se prošouraly ulicí, skupina mladých turistů si všimla pouze obchodu s alkoholem naproti. Konečně pán v dlouhém kožichu s igelitkou v ruce otočil hlavu mírně doleva a uviděl barevnou roletu. Na chvíli se zastavil, pak přešel k lolitce s lízátkem, která jeho oči zaujala ještě o vteřinu déle. Potom pokračoval dál. Je otázka, jaké umění by vlastně mělo být v takové výloze, aby dokázalo soupeřit s přehrštelem vizuálních informací, se kterými se ve velkých městech denně setkáváme, a oslovovat lidi, kteří nemají čas se dívat kolem. Něco šokujícího? Něco svítícího? Ale aby to pak zase za něco stálo.

Natálie Pěrková, Markéta Vlčková: Přítelkyně - Obrazy a rolety / galerie DO/OKA / Husova 4, Praha / 4. 12. 2009 – 15. 1. 2010

Karina Kottová | Narozena 1984, je kurátorka a teoretička současného umění. Od roku 2015 je ředitelkou Společnosti Jindřicha Chalupeckého, působí také jako kurátorka neziskové organizace INI Project, kterou spoluzaložila v roce 2011. V letech 2012–2015 byla kurátorkou pražského centra pro současné umění MeetFactory, předtím působila v Centru současného umění DOX a Museu Kampa. Iniciovala vznik platformy UMA: You Make Art, spoluutvářela projekty Cena Věry Jirousové pro kritiky vizuálního umění a Prádelna Bohnice. Publikuje například v časopisech A2, Art+Antiques, Flash Art nebo na serveru Artalk.cz. Je absolventkou doktorského programu Teorie a dějiny umění na FF MU, Fulbright-Masaryk výzkumného pobytu, Curatorial Program for Research ad.