TZ: Eva Spěváčková

16. 10. 2009Artalk Infoservis

Eva Spěváčková: Saténové blues / Galerie Dooka / Praha / 16. 10. - 30. 11. 2009

Eva Spěváčková (1980) vystudovala ateliér malby na brněnské Fakultě výtvarných umění u Petra Veselého a Tomáše Lahody. Absolvovala roku 2008, v lednu 2009 se zúčastnila společné výstavy Normální malba v pražském Mánesu. Autorka pravidelně vystavuje v ČR.

Tvorba Spěváčkové je příznačná expresivní dynamickou zobrazivou malbou, v níž uplatňuje smysl pro koloristický přístup s až haptickou vehemencí. Radostná pestrost vyplývá z volby námětů, jímž jsou orientální drapérie, sošky, či saténové polštářky, aktuálně zářivé bonbony.

Nezřídka volí orientální téma jako malířskou, případně filozofickou záminku. Dlouhodobý leitmotiv drapérie řešila jak v rovině symboliky (roucha), tak toto tradiční téma chápala jako výzvu ryze malířskou (přehozy, polštáře) .

Spěváčková se vyjadřuje výhradně v médiu malby, která nestaví na narativním půdorysu, nýbrž na „živelnosti“ malby jako děje. Přiznává rukopis štětky, špachtle, ale zároveň ho „destruuje“ vědomou prací s rozlitou barvou či narušováním malby jejím setřením.

Saténové blues

Pro galerii Do/oka Spěváčková vytvořila obrazy na míru, respektive obraz-polyptych. Vypořádala se tak s možnostmi vitrín, které nabízejí „nevšední“ výstavní pohledy chodcům v ulici.

Téma orientálních polštářů, které původně sloužily jako domácí dekorace, rozpohybovala po formátu plátna v prostorový děj, evokující nirvanickou měkkost, výbuch, či snad „harémovou“ polštářovou válku. Fantaskní svět, odlehčený od denních stereotypů navozuje radost a hravost. Současně nás autorka zneklidňuje cákanci a rozmazáváním polštářů ve směru pohybu, čímž se vyhýbá čistě estetickému vyznění. Název vyplývá z faktu, že se polštáře daným přístupem posouvají do abstrakce, proto často kompozicím svědčí hudební názvosloví. Těmito výtvarnými prostředky potvrzuje Spěváčková autonomii obrazu a jeho vlastních zákonitostí.